Léčba poezií
...anebo Dokud se zpívá...
Jediný z odvěkých zákonů, který funguje vždy a za všech okolností, je zákon schválnosti. Místo natěšeného očekávání přecedíte skrz zuby pár nepublikovatelných výrazů, hodíte do sebe půl krabičky analgetik a risknete to s vědomím, že když bude nejhůř, mají v tom městě slušně vybavenou fakultní nemocnici.To, že koncerty známých tváří bývají jen málokdy komorní akcí, je proti výše uvedeným faktům, už jen prkotina.
Já totiž nesnáším dav.
V olomouckém letním kině čítal dav nejméně tři tisícovky tvorů druhu Homo sapiens. Puberťáci sotva odrostlí základce, generace střední, zeširoka usedlá, i ta ještě starší, už o hůlkách či berlích. Chyběla jen mimina, pominu-li ta nenarozená, spokojeně si hovící ve svých zaoblených matkách.
Vzduch byl nabitý dusnem a elektřinou. Ne tou ze vzdálené bouře, jež se ohlašovala občasnými záblesky, ale jiskřením, které se neslo z jeviště směrem k divákům. Dav přestal být množinou jednotlivců, ale stal se jediným velkým zvířetem, které se smálo, aplaudovalo a spokojeně mručelo, konejšeno písněmi charismatického krotitele.
Dvě a půl hodiny udržel Jarek Nohavica pozornost svého publika na stupni nejvyšším. Žádné trapné megalomanské proslovy ani děkovačky, písnička střídala písničku, smích dojetí, po divokých tónech následovalo ztišení až pokorné. Spojení kytary a harmoniky, jíž virtuózně vládl Polák Robert Kuśmierski, vytvářelo chvílemi atmosféru téměř mystickou a dechberoucí.
Jeden příklad za všechny.
Jakkoliv může být pro někoho Nohavica osobou kontroverzní, jedno se mu upřít nedá – umí. Dokáže sáhnout do bohatosti českého jazyka jako do tvárné hlíny a z ní vykroužit tu křehkou amforu pro vzácné víno, tu poctivý džbán na vodu anebo talíř, na který si člověk s potěšením položí chléb svůj vezdejší.
Je dokázáno, že nenarozené děti dokážou vnímat hudbu „zvenčí“. Ty, kterým matky pouštěly Mozarta, prý byly nadané, klidné a otevřené světu i lidem. A ještě něco – léčba zhudebněnou poezií funguje. Jak jinak si vysvětlit, že jsem stála, zpívala, tleskala s rukama nad hlavou…a NIC mě nebolelo…?!
Léta Páně 2013, dne 10.6. věnováno autorem
Tessa
|