|
PŘÍBĚH NA 50 SLOV
Hlasujte do 15.3. - do komentářů pod dílem (jsou samozřejmě až do konce utajené). Pokyny k hlasování - viz Novinky - Příběh na padesát slov
1/ Ztratila se kočička (Špáďa) „Četls inzerát na sloupu?“ „Jó, taková leží u zastávky,“ přikyvuji, „málem jsem ji přejel!“ „Tak těm lidem zavolej, ať vědí, na čem jsou.“ „Spíš kafilérku, ne?“ „Se staráš…! A oni se určitě trápí!“ „Myslím, ať raději užívaj naději!“ veršuji a poprvé za celé manželství končím hovor já. 2/ (Milada)
Poprvé? Ano, vše co uděláme poprvé, můžeme zopakovat. Poprvé se nadechneme a dále pravidelně dýcháme. Poprvé se podíváme a dál se těšíme z barevného světa. Poprvé se posadíme… prvně si stoupneme … uděláme krok… a pak už jdeme životem téměř bez opory. Jen jedno poprvé už nezopakujeme – dnes poprvé umřu. 3/ (Doremifa) Padesátník? Takhle vypadá padesátník? Spokojeně se usmál do zrcadla. Kondičku mi může závidět každej třicátník. A ženský? Až černo! Zvonek. Aáá, někdo jde s gratulací. „Tak půjdem.“ „Kam?“ Ta baba má snad na rameni...kosu? 4/ (Špáďa) „K pohřbům zesnulých se nebudou smět používat nejlevnější(,)papírové rakve!“ „Je mezi nejlevnější a papírové čárka?“ „Ne.“ „Tak naoko založíme firmu, co je nabízí za 12 funíků a budeme dál používat ty 13funíkové!“ „Jsi hlavička!“ — — — „Si představ, doplnili tam čárku!“ „Klídek, dikce zákona má stále díry…“ „???“ „Budeme pohřbívat zaživa!“ 5/ (krizekk) Políbil jsem ji poprvé dotekem zapomněl mluvit roztálo osrdí zatvrdlé chtělo se k jejímu stulit Políbil jsem ji podruhé na rety voskově včelí tím vyšlo najevo, že ty mé svodům včel slabounce čelí Uzmul jsem svobodu, nebo ne královně křídel a bodce? Táži se najednou svobodně proměněn v klidného chodce 6/ (Špáďa) „…dveře se zavírají!“ a usedá vedle. Pohledná snad šestnáctka, ovšem ten oděv! Hlavně džíny — samá díra! „Nejspíš bude z chudších,“ želelo se mně jí. V peněžence čekal ještě kus vánočních prémií… „Slečno…, opravdu… nic za to nechci…,“ osměluji se, „ale… tumáte pětistovku na nové kalhoty. „Debile, plešatej!“ nadala mi. Vystupuji. 7/ (JC senior) Poprvé jsem s véčkem zvedal ruce zvonil klíčem, inu jaký div i mě hladil samet revoluce první v letech dosud co jsem živ Historie otvírá mi oči uvázán jak byl jsem na řetěz, v hospodě sedávám do půlnoci poprvé s obsluhou hore bez 8/ (Špáďa) „Pane, prosímvás, neměl byste nějakou korunu? Potřebuju domů…“ přesvědčivě zažadonily oči. Somračka? Feťačka? Utíká? Okradli ji? Přepadli? Začala vyprávět… „Ani tvý slzy mě neoblbnou,“ věřil jsem si. Pokračovala… „Kolik?“ vyměkám. „Jednačtyřicet.“ — — — „Kam to bude!?“ „Kolín… Tam.“ — — — „Tumáte…“ a podávám jí jízdenku. „Já myslela…,“ polkla. Takhle překvapením protažený obličej vidím poprvé. 9/ (mirkah) 50 slov. Ulov je do sítě, jako když dítě paběrkuje pod hrází rybníka, anebo dívka skryje pod dřívka ohněm zářící lžíci svých očí. 50 slov. Směj se po stínu, jako když hlínu rozdrolí muž, který sklízí klas. Anebo žena vlas rozpustí, jakoby mandalu z ledu zahřála v krasohledu. 50 slov. 10/ (Shimmir) Poprvé v srdcích touha vzkvetla, bylo to jako božský dar, snad jasná hvězda z nebe slétla a zapálila v nás ten žár! Bylo tak krásné, lásko moje, když trávili jsme spolu čas, vášnivě líbal jsem rty tvoje a cosi zrodilo se v nás...
Léta Páně 2017, dne 1.3. věnováno autorem
LitWeb
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
