Vojta a Kim stáli u předního okna společenské místnosti a dívali se dopředu na hvězdy. Drželi se za ruce, pokojně dýchali a ani ten létající talíř nad nimi jim nevadil. Přišel k nim astronom Harris, postavil se vedle a ruce dal v bok.

„Potřebujete něco, pane Harrisi?“ zeptala se Kim.

„Ne, jen se tak dívám, pěkný pohled, není-liž pravda.“

„Je pěkné, když jsou vidět hvězdy, warp tohle všechno skrývá,“ řekl Vojta.

„Vidíte, a to teď letíme rychlostí kolem 300 tisíc kilometrů za sekundu, téměř rychlostí světla.“

„To přece není možné, necítili jsme žádné přetížení,“ řekla Kim.

„Nevím, jak to ti šediváci provádějí, prostě nás přivedli na tuto rychlost a nic jsme nepocítili.“

„Bavíte se dobře?“ ptala se Dittmannová, která přišla také k oknu.

„V rámci možností, kapitáne. Říkal jsem naším dvěma mladým kolegům o naší současné rychlosti, nechtějí mi věřit,“ řekl Harris.

„Jen mu věřte,“ začala Dittmannová. „Všechno jsme třikrát přepočítali podle červeného posunu hvězd, opravdu letíme skoro rychlostí světla, naše cesta bude mít, myslím, ještě zajímavý průběh.“

 

* * *

 

Po třech dnech cesty se přiblížila nějaká hvězda a Fenix vlečený létajícím talířem šediváků zamířil na oběžnou dráhu kolem jedné z velkých planet podobné Jupiteru. Před lodí se objevila velká orbitální stanice diskového tvaru s množstvím výstupků a ramp.

Létající talíř usadil Fenix do jedné konstrukce, ze stanice se vysunula hubice přechodové chodby a bezchybně se přisála na místo vstupních dveří. Dittmannová se vydala s Piercem ke vchodu, aby přivítala návštěvníky.

Když Nagyová otevřela vstup, ozvalo se syknutí vyrovnání tlaku a v přechodové hubici stáli dva cizinci. Komisař Hardrecht a nějaký další šedivák v pestré uniformě.

„Vítáme vás na Glemrachu, kapitáne,“ ujal se slova pestře zbarvený šedivák. „Komisaře Hardrechta už znáte, já jsem komandér Kromrech, velitel základny.“

„Těší mě, já jsem kapitán Dittmannová a tohle je můj bezpečnostní důstojník pan Pierce.“

„Kdybyste dovolila, kapitáne, rád bych vás pozval na naši základnu ke krátké konverzaci nad dobrým jídlem,“ řekl Kromrech.

Hardrecht se díval stále nepřátelsky a měl samozřejmě připomínky: „Pane, jejich loď dosud nezaplatila pokutu za použití warpu v oblasti se slabou strukturou subprostoru a poplatek za odtažení.“

„Tohle vyřešíme postupně, komisaři. Dlouho jsem už nemluvil s pozemšťany a jsem rád, že se mi naskytla tato příležitost. Následujte mě, kapitáne.“