|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
všichni ježci jsou mrtví
Nenávidíme se
snažíš se mi očima roztrhat blůzku
já tobě hlas
---
jednou se vrátím
tam kde ruce sochaře tvarovaly obličeje svatých
volná jako touha psané řeči
svatební čejčí peří
----
nárazovou neurčitost nočního větru pročesávala karbonovým hřebenem
vypadlo kosí hnízdo s mimetickým vejcem blechy z ježka
vím že pytlačíš přes řeku pluhem řeči
jaro blíž k ňadrům řekla bych
svízel na chvilku omotala vůní tabáku
když pootevřu tabatěrku slyším něčí smích
pytlačíš do želez
asimilace lesa do těla dárce dokončena
pro nadbytek bílých krvinek měl být proveden hluboký řez
snažila se ho zachránit zhasla řeku
Léta Páně 2025, dne 21.1. věnováno autorem
Anna Marie
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji za uvedení a komentář. Napsala jsem ji, když mi na jaře umřel zazimovaný ježek. Měla jsem ho pustit dřív.
Někdy to bývá vzájemné. Mne jsi dostala tím bulteriérem. Taky jsme ho měli, tak vím, člověk si musí některé věci sám prožít, aby pochopil... a tak ještě jednou jenom to své děkuji.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Možná je to tím, že jsem zvyklá číst tě, mně se obrazy propojují v jeden... anebo proto, že žena ženu lépe chápe, nevím. Ale jsem moc ráda, že publikuješ... rozdmýcháváš zde neviditelnou jiskru poezie...
Kdybych měla vybrat TOP místo, byla by to (pro tebe tak charakteristická) dlouhá věta (verš) a strofa pod ní. Krása.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Je mi líto, ale já jako starý osamělý chlap k tomu nevím co říct. Ale obrazy jsou to pěkné, jen mi chybí schopnost dát je dohromady.
|
|
|
|
