|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Sonet s tmou za zády
Vzpomínám, když jsme se poznali v přístavu
vítr nám z kanálů strkal město k nosu
(pláštěnka, holinky, ale já vás viděl bosu)
déšť jako skotský střik bičoval přes hlavu.
Odnést mi všechno si soumrak určil za cíl
stvořil noc temnou, bez měsíčních sonát
Štěstí se usmálo, nechalo mě prohrát
Tak lehko žije se, tak lehko se ztrácí
Pohledy stranou, mlčení, zmatek v hlavě
ty oči, paní, už nezáří mihotavě
pořád ještě nevím, jak to zvládnu bez nich.
Marně teď chodívám do přístavu znova
Všechno co zbylo je padající voda
v ní spousta otázek nezodpovězených.
Léta Páně 2025, dne 29.1. věnováno autorem
Mikeyacek
|
|
|
|
|
|
|
|
Moc děkuju za vaše ohlasy. Jsem rád, že se sonet líbí.
Tesso, rým "jak to zvládnu bez nich - nezodpovězených" přece sedí. I slabikama. Nebo ne? Možná ne.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
...vše co mi teď zbylo je moje pouhá zloba
jak holý keř, z nějž otrhal mi bez mnich.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Od těch dob, co zemřel Jiří Cenek, sem sonety prakticky nikdo nedává. A je to škoda. Ten tvůj nejen dodržuje formu, ale obsahuje i příběh, a to se mi moc líbí.
Přesto bych měla drobnou poznámku k němu:v 1.řádku mi trochu líp plyne pozměněný slovosled
...vzpomínám, když jsme poznali se v přístavu...
A trochu mě mrzí, že sis nedal víc práce se závěrečným trojverším, nejen že uklouzl rým, ale taky rytmus. Vrtalo mi to v hlavě...a nakonec jsem si ho zkusila přebásnit:
Chodívám marně teď do přístavu znova
všecko, co zbylo, jsou nevyřčená slova
padající z nebe za večerů hvězdných
(Jo, já vím, nekopíruje to přesně pointu, ale ono udělat rým na " jak to zvládnu bez nich", je docela kumšt).
A ještě bych zapomněla...ten obrat "vítr nám z kanálů strkal město k nosu" je úplně skvělý.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Dobře se tvůj sonet čte...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Tohle dílo mi připomnělo písničku Vaša Patejdla Nepriznaná. "Buď šťastná nepriznaná a nikdy nebuď sama...".
|
|
|
|
