|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Zbytečně patetická?
Necháš-li téci,
bude jí právě tak
do menšího kbelíku-
doktoři v knihách píšou,
že něco kolem pěti litrů.
Je to málo nebo hodně?
Vždycky jí teklo víc než dost...
protože lidé byli a budou
neskutečně barvoslepí.
Některé věci můžeme znát sebelíp,
za spásu křídel chtít
vzlétnout stokrát za sebou do nebes...
nezměřitelná moc nás drtí.
A červi nenechají nic na pokoji.
Marně házím slova jako hroudy,
mám zmrzačené prsty a stárnu.
Jednou, jednou musí slétnout
na zoranou zem i skřivánek,
o těžkopádné koroptvi ani nemluvě.
Mluvím-li tedy o milování,
zní to podobně jako šumění
neslyšitelného moře
na druhém konci světa.
A přesto přese všechno
pořád zkouším
obléknout černá okna
do barevných skel,
rozsvítit uvnitř
a vstoupit do světel.
Léta Páně 2025, dne 5.2. věnováno autorem
midi
|
|
|
|
|
|
|
|
dobre sa mi čítalo a pre mňa naj je toto:
Vždycky jí teklo víc než dost...
protože lidé byli a budou
neskutečně barvoslepí.
to je také to "wernischovsky" zdanlivo ľahostajné, "nešetrné" a predsa... za silnú báseň
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
midi, díky za vysvětlivku pod čarou.
Má zdravotnická minulost nabízí i tuto stránku básně "k výkladu" - a to je na poezii pěkné. Každý si může vybrat.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ireno a Tesso a Pavle, díky za komenty a názory. Tahle báseň je stará nejmíň 15 let, vytáhl jsem ji na světlo, protože mě drtí všechny ty konflikty a války a vraždění a nenávist... poslední tři roky asi nejvíc válka na Ukrajině.
Jinak když se na to koukám - ano, působí to jako dva celky, ale mělo to spolu souviset. První část jako uvedení do situace, popis... a druhá část jako můj subjektivní postoj k tomu. A na konci naděje. Protože naděje neznamená vždycky šťastný konec, ale je to víra, že stojí za to to zkusit a zkoušet, i kdyby to dopadlo špatně.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ony by se dokonce možná nahledaly tři samostatné básně... ale i takhle je to dobrá báseň... nejvíc na mne působí předposlední strofa, asi kvůli velmi podobné dg... (přeneseně).
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nevím proč, ale tvůj text mi přijde složený jako by ze dvou básní. Ta první končí slovy ---neskutečně barvoslep". Z té druhé mě nejvíc oslovila poslední sloka. Ano - přesto přese všechno - naděje nesmí uhasnout.
Patos jsem nenašla ani v jedné části. Ale osobně bych jej nezatracovala. Patos může být zbytečný, může dokonce být i směšný. Ale taky naléhavý, burcující, povznášející a naplňující.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Pěkná báseň, nějak nemám co dodat...
|
|
|
|
