Díky, usmívám se. 

Skoro bych tě z fotečky nepoznala:-), sluší!

Příjemná venkovská idilka skvěle hozená do písmen. A mě vyvolává vzpomínky...

Kdyby u Snídaně první odstaveček chyběl, nebylo by jasné, o kom to vlastně je:-), ale máš pravdu, závěrečná část se povedla lépe.

Mám v oblibě humor, /sebe/ ironii... což by mělo být obsaženo v Banketu.

No a také jsem chtěla něco napsat o našem "zvěřinci":-).

Díky za tvá slova, victore - je na nich hodně pravdy. Ještě se zastavím s podrobnějším komentářem...

čo sa mi páči, uvediem: Té pozornosti, hbitých gest,

a potom toto:

Kocoury nedopočítám – nemají kdy – vrčí,
startují: závod v běhu na sto metrů
za tříbarevnou mickou.

ostatné by mi nevadilo na odpočinkové čítanie, kde upustím od nárokov na básnickú invenciu, možno je to len tým, že niektorý čitateľ už má niečo načítané... ale čítanie Tvojich básní človeka upokojuje, to je ich prednosť 

 

Pavle, Milane, děkuji vám oběma...

Milá vzpomínka na mládí, které jsem prožil na vesnici obklopen zvířenou.

Osobně mám radši kočky. Jeden kocour se na mě nyní upřeně dívá a hlavou se mu žene: "Kde jsou ty granulky?"