| Děda přiznává Babča je poklad. Krásných dnů je čim dál méně kde je chyba, přátelé nekořím se každé ženě jsem jak dřevo zetlelé Pouze jedna nyní zbyla co ten pařez miluje pomohla mi její síla dědek se zas raduje Poklonu jsem složil ženě něžně jsem ji pohladil někdy víc je vlastně méně kdosi moudrý poradil Klidně mi teď život plyne žena o mě pečuje netřeba mít tedy jiné když mě stále miluje 
		Léta Páně 2025, dne 18.3. věnováno autorem
		Milan
	 
 | ||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||














 







 
           
			





