Na velké sny existují náruče a truhly,
před zimou je víly chrání ohni, dotýkáním,
tohle nikdy nedělejte, vždyť nemáte zdání,
jak je těžké v neskutečnu držet žhavé uhly.

V jedné z truhel leží na dně svazek bílých listů,
všechna velká slova, všechny fráze pod oblohou,
obsahují, vyprávějí, dokud ještě mohou,
o nás, o nich, o vílách, o historii stisků.

Sny se možná vrátí, víly vydají se bosy,
rozsvítit své ohně nebo navždy splynout s nocí,
naposledy vtančí branou dosrknout svůj kalich.

Cesta zledovatí, zmizí květy nevinnosti,
všechno, co se pohne, bude ověnčeno zlostí,
velké listy došly, proto svět je už jen z malých.