Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
František
... velké dobrodružství malého kotěte...
Naježil hřbet instinktem lovce jako pokaždé, když spatřil na jabloni poskakující vrabčáky. Zahrada zakletá v ledu se, po mírné noční oblevě, před zvědavýma očima docela malého kotěte proměnila ve velké dobrodružství...
Vločka, pink, další, cink, a tu už tlapkou chytit, brrr, ale kam se poděla? Zaklonil hlavu. Obří vločky dopadaly i na hladinu pítka pro slepice, kde se rozpouštěly v tenké vrstvičce vody. Postavil se na všechny čtyři a jejich let sledoval. Co to? Z louže na něj hleděl neznámý rozježený tvor. On však nesnášel ostatní kočky. Ještě docela nedávno se, hladový a nemocný učil vybojovat ve smradlavém brlohu pro sebe alespoň trochu jídla mezi ostatními.
Vší silou kotěte udeřil do vody, až se obraz rozběhl do stran a vetřelec zmizel. Z tlapky mu kapalo, a tak ji rychle olízl. Po chvíli podezřívavě nahlédl do nádoby -  a byl tam zase! Bum a bác a bum do vody! Tentokrát střídal obě přední nožky jako bubeník a nebralo to konce.
„Františku, prosím tě, co to tady vyvádíš? Hledám tě po celém dvoře,“ zaslechl povědomý hlas a záhy se, promočený, ukrytý v teple bundy vrátil do svého nového pelíšku u kotle.
 
Léta Páně 2025, dne 8.4. věnováno autorem irena Mondeková
Share
  
19.4.2025 | 13:30    irena Mondeková

Díky. Dnes jsem si vyfotila již dospělého Františka, jak pase hejno našich slepic, ale sem to neumím vložit. Tak jedině pokud někdo jste na FB, ráda vás přijmu do přátel. Mám tam většinou fotky našich zvířat.
18.4.2025 | 16:14    motýľ

milé,Pohoda predstavoval som si ho, ako behá po dvore a naháňa vločky, ako sa pasuje s vlastným obrazom. ...aj ja som mal doma Murka. Úsměv
14.4.2025 | 12:08    irena Mondeková

Martine, velký dík.
Shimmire, i tobě + za hezkou jarní příhodu z dětství!
Jestli někde máš povídku o psu, šup s ní sem:-)
14.4.2025 | 0:18    Shimmir

Tak František je český kocour? :-) Já měl drabble povídku o Františkovi, ale byl to velký pes a měl to jméno ve francouzské podobě, tedy Francois... Jinak, k nadcházejícím Velikonocům patří i svěcení kočiček na Květnou neděli, což bylo včera. Jako hodně malý kluk jsem byl u babičky na Šumavě a měl jsem s ní jít do sousední vsi, kde byl kostel, světit ty kočičky. Netušil jsem, že jde o ty jívové, tak jsem sebral jeden babiččin šátek, přikryl jím rukovák a vylezl na půdu, kde se mi podařilo pochytat a nacpat do koše čtvero polodivokých koťat. Ve tmě pod šátkem zůstala celkem v klidu a já, celý podrápaný, jsem hrdě hlásil, že já jsem připraven a kočičky mám. Děda se náramně rozveselil a smáli se večer i chlapi v hospodě, kde děda měl pivo a já červenou točenou limonádu. ;-)
13.4.2025 | 7:33    MartinH

Tohle je moc hezká kočičina. Píjemné čtení...
9.4.2025 | 21:19    irena Mondeková

Milane, díky!
9.4.2025 | 21:19    irena Mondeková

Tesso, děkuji za publikování a milé slovo. Telátko jsem ještě neměla tu čest mít nebo pozorovat, zato spoustu kamerunských koz i kůzlat, psíků, koťat, oveček, kuřat ano, máme malou farmu.
9.4.2025 | 19:04    Milan

Koťátka jsou fajn, hezky se mi četlo.
9.4.2025 | 11:04    Tessa

Ano, sledovat koťata (štěňata, kuřata, kůzlata a další - ata) je občas k popukání, jak objevují svět. Já se nejvíc bavila kdysi, když jsme vypustili telátko na (hodně) zasněžený dvůr. Nejdřív bylo udivené - první sníh jeho života, a pak s rozběhem skákalo do hromad toho sněhu vyhrnutého kolem cestiček. Až jsem ho musela zahnat, protože bylo celé promáčené...