Kdo šuká, ještě žije.
Kdo došukal pod zemí je.
Na hrobě mu smutná kytka vadne,
jsem jenom mrtvola v noci chladné.

Nepláčou ruce, které do jámy zem hrnou,
slzy jsou zbytečné, vždyť mrtvol je tu plno.
Odmítnut, zavržen, však stále blázen do ní,
pohřbený pod hlínou sám kostí kost si honím.