Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Příteli
o jednom takovém "standby"-přátelství 
Někdy a většinou za tiché, klidné noci
zachytím myšlenky, co dávají mi pocit,
že čas se nepohnul a ty tu stále jsi.
Jiní jen proběhli jak zatoulaní psi.
 
Už dávno sklidila jsem poloprázdné misky,
už jsem si zpod kůže vyndala všechny třísky
z polínek emocí, co shořela jak papír,
tu hrstku popela však potřebuji zapít.

Vím, že zas uvaříš dva velké hrnky čaje
a pak v nich naleznem všechny své jinotaje,
však máš svou královnu a já mám svého krále 
a to nás spojuje i dělí neustále.
Léta Páně 2025, dne 20.9. věnováno autorem j@newe
Share
  
7.10.2025 | 19:59    motýľ

niekedy v samote nás dobehne minulosť. veľa toho prešlo cez sito, ale vždy v ňom zostane to, čo je najmilšie a čo najviac bolí. ...a predstavy..., pre mňa veľmi silné pocity z tejto básne. celkom sa v nej vidím. myslím že k tejto básni sa ešte párkrát vrátim...
5.10.2025 | 12:16    BlueZ

Príjemné čítanie, na nedeľu ku čaju, či káve...a k ohňu v piecke, či krbe...
24.9.2025 | 15:09    Dota Slunská

Život je pestrý...a zvláštní. A lidé též. Hezky napsáno.
23.9.2025 | 23:26    irena Mondeková

Je poznat vypsanější ruka. Náladu báseň má!
23.9.2025 | 17:27    Milan

Moc hezká.
22.9.2025 | 21:02    j@newe

Mám radost, že Tě oslovila. Nebyla jsem si jistá, jestli se to dá číst. Moc děkuji.
22.9.2025 | 20:23    Tessa

Krásná básnička. Co řádek, to pocit, který se jako v zrcadle odráží v mé vlastní duši. Málokdy se ztotožním s něčím dílem tak, jak se stalo v téhle chvíli. Děkuju.