Pejsek ležel na lehátku, kočička napichovala na párátka žáby a protahovala si zlenivělé kosti.
„Víš co, pejsku?“
…
„Šneci se mi už přejedli a žáby nejsou úplně echt. Uděláme si pořádný dort.“
„Vždyť rozumíš akorát uhlovodíkům.“
„Alespoň něco. Lepší než ty tvý paragrafy. Navíc. Co tě znám, tak si akorát mastíš kapsu.“
„Merde.“
…
„Ale víš co, s dortem máš docela pravdu. Pořádnej a velkej, jakej ještě nikdo neměl!“
„Jak se ale takový dort dělá,“ zamyslela se kočička a nepříjemně se jí při tom zkrabatilo čelo.
„To nic není,“ nadchnul se pejsek. „Do takovýho dortu se dá všecko, co je k jídlu, všecko, co ti chutná. A pak. Pak je ten dort nejlepší.“ Pejsek byl opět ve své ráži. „Když tam dáš těch jídel pět, tak bude pětkrát dobrý. Když jich tam dáš dvanáct, potom bude dvanáctkrát dobrý. A já je tam chci všechny!“
„Wirklich, wirklich,“ pokyvovala kočička, „uděláme dort, který nám budou všichni závidět.“

A jak řekli, tak udělali.
Nasadili si růžové brýle a dali se do práce.

Vzali crème brûlée, špagety a pralinky a míchali to dohromady. „Dort musí být sýrový,“ prohlásila kočička a nastrouhala do mísy trochu eidamu. „A taky zelený,“ přidal se pejsek a vylil tam sklenku oliv i s olejem. „A teď tam dáme chobotnici a trochu whisky,“ pokračovala kočička. „Whisky ne, tu já nerad,“ kňoural pejsek, „dáme tam místo whisky Guinesse, ten já tuze rád.“ Tak tam nalili půllitr. „Mně se zdá, že je to málo mastný,“ podrbala se kočička na bradě, „chtělo by to shnitzel.“ – „A musaku, abychom nezapomněli,“ řekl pejsek, „a taky kachní játra!“ kočička se mezitím na prkýnku mazlila s frankfurtským párkem a drobila do hrnce křupavou bagetu.
„A halušky,“ zvolal pejsek, „musíme tam přece dát nějaké halušky!“ Tak do toho dortu dali hodně halušek. „A nějaký frikandel,“ zvolala kočička a hned koňskou klobásu na hromadu nastrouhala. „A teď to hlavní!“ vzpomněla si, „přece sacher tam musíme dát!“ „A trochu zmrzliny a parmazánu,“ rozplýval se pejsek a kydl obojí do nádoby. „A kvas,“ dodala kočka a všechno medově chlebovým nápojem zalila.

Tak do toho svého dortu sypali a míchali, co jim přišlo pod ruku. Dali tam i pizzu a ouzo a přimíchali paellu i brynzu, lososa a vodku, knödel a perníčky, hlavu z kohouta, punč, goudu, inu, všechno možné do toho dortu dali, jen Ikea kuličky a rybu s hranolkama ne.
Když to všechno smíchali a rozmíchali, byl z toho dort veliký jako vídeňský Prátr.
„Panečku, to bude, z toho se nadlabem,“ chrochtali blahem, „a teď to dáme péci.“
Tak dali dort péci a těšili se, až bude hotový. Kouřilo se z toho, bublalo to, prskalo a syčelo, šla z toho pára, smažilo se to a připalovalo, kypělo to a přetékalo, čmoudilo to, jako kdyby se staré hadry pálily.

Když se jim dort zdál dost upečený, vystavili ho za okno, co vede na hlavní ulici, aby všichni viděli. A čekali, až vychladne.
„Víš co,“ začalo kočičce šrotovat v hlavě, „když se nám ten dort tak pěkně povedl, pozveme novináře a dáme jim kousek ochutnat, aby viděli, že i něco umíme.“
„To je dobrý nápad,“ ušklíbl se pejsek a rychle se začal shánět po nablyštěném obojku.
V samém rozrušení si zapomněli sundat zástěry. Vzali se za tlapky a vyšli na ulici. Novináři je už netrpělivě vyhlíželi, pejsek s kočičkou se tedy pustili do pózování. Taky stihli přijmout pozvání do několika odborných kuchařských pořadů. Jak tak kolem nich všichni pobíhali a prosili je o recept, pošeptal pejsek kočičce. „Hele toho dortu je pro ně škoda, necháme si ho, jo?“ A kočička přišla s ještě lepším nápadem. „Myslím, že náš dort vůbec není hotový. Ve spíži máme spoustu dalších dobrých věcí, tak ho uděláme ještě větší a voňavější!“
Pejsek si představil, jak si nacpe břicho, a radostně odklusal do kuchyně a kočička za ním. Pět set dní a pět set nocí krájeli sardinky, vařili lasagne, mačkali brambory, loupali citróny, vyprazdňovali lahve, mezitím běhali do televize a poučovali diváky o vaření, fotili se na titulní stránky světových žurnálů a nakupovali od ostatních zvířátek další a další dobroty a vůbec si nevšimli, že na dortu postupně roste chlupatá vrstva, že se ten dort zdrcl, změnil barvu a zasmrádl.

Až když si na nesnesitelný puch začali stěžovat kamarádi z ulice, pejsek s kočičkou překvapeně sundali zástěry a jali se přemýšlet, jak ten blivajz přikrášlit, aby se něj školní zájezdy zase jezdily dívat. To už ale na dveře bušili reportéři a ptali se na to samé.
Pejsek a kočička se rozčílili natolik, že si nabrali hrstku zčernalých oliv v kokosovém chuchvalci a před kamerami je demonstrativně snědli. „Náš dort je dobrý a kdo tvrdí něco jiného, tak nám ho nepřeje,“ křikl pejsek, „a vůbec, protože jste se na něj všichni mohli doteď volně dívat, tak koukejte nosit další přísady, ať můžeme pokračovat v našem díle.“

A protože se zvířátka bála, že pokud na nejlepší a největší dort nepřispějí, ostatní se budou hněvat, a některá dokonce uvěřila tomu, že pejsek s kočičkou jednou dopečou a výsledek bude skutečně k jídlu, nosí zbytky od oběda do jejich kuchyně dodnes.