Mladý, vzpurný "rebel", kterému patří svět je odhalen už po první strofě (nebo možná ještě dřív)... čekal jsem až do konce, nepřekvapí-li mě pointa, ale nestalo se - "rebélie" non plus ultra.

Jsem přítelem básní ve vázaném verši. Pokud autor zvolí klasickou formu, měl by být dodržen i její důležitý atribut  - rytmus!! Styl 19. století mi nevadí. Obsahově se dílo zřejmě snaží vsunout do filozofické roviny, což se podařilo. Ve výsledném efektu na mě ale báseň působí "upovídaností". Domnívám se, že podstata filozofie obsahu by se dala vyjádřít mnohem stručněji a vjem pro čtenáře by byl účinnější. 

Několik let zpátky - tak možná v lidské ontogenezi. Takhle si představuju že píše mladičký gymnazista, když opustí jazykové konstrukce typu Ema má maso Ó my se máme apod. a začne napodobovat básničky, které četl v čítance...

Prostě je to takové ukoptěné žvatlání.Navíc styl jak z konce 19. století. Možná jsem příliš tvrdý, ale když si autor řekl o názor, je dobré říct na rovinu, jak to vnímám.

hádam mi pán JČ odpustí, no strhlo ma to kamsi..niekoľko rokov späť

nešťastný výber slovných spojení i spôsob ich spracovania

myslím, že autor vie a hádam aj má čo povedať, no toto nepovažujem za vydarené

/už len dychovku a mávatko do ruky..prepáč, autor/

Pokus o definici s ne příliš originálními metaforami. Velká písmena z textu poněkud nepřirozeně trčí, působí to na mě skoro jako agitační výkřik. Rýmy nejsou příliš přesně, stejně jako rytmus , ale není to nic, co by se nedalo vylepšit. Ovšem poslední sloka - milenka-letenka-myšlenka vypadá jakoby autorovi došel dech i rýmy. Pointu básně to celkem úspěšně zabíjí.