Tedy sešlo se vás, tipujících, jak do mariáše. A přitom to zas tak těžké nebylo. Uhodl hned první z vás.
Stříbrňák za obě správně odpovědi poputuje do kasičky Pepíkovi!
Ano, zámek se jmenuje Bojnice a bohatý pán, který čekal marně, byl skutečně Ján František Pálffy. Za velkorysou přestavbu Bojnice do nynější novogotické podoby může podle pověsti jeho nenaplněná láska k francouzské komtese. Ta grófa odmítla údajně kvůli velkému věkovému rozdílu mezi nimi. On se ale nevzdal a začal přestavovat své sídlo podle vzoru zámků na Loiře, nejspíš v naději, že to jeho vyvolenou obměkčí. No, nestalo se. Ján Pálffy zemřel dřív, než byla přestavba dokončena. Pod obytnou věží se skutečně skrývá něco, co bychom tam nehledali – velká jeskyně. Nejcennější místností na zámku je Zlatý sál.
K Bojnici se váže i pověst o Černé paní, zmíněná v druhé části indicie.
Ve středověku žili na zámku mladý pán se svojí věrnou a oddanou ženou.
Zámecký pán se po delší době vrátil z vojny a našel doma kopu závistivých příbuzných. Ti mu namluvili, že zatímco on bojoval, jeho paní prohýřila celé noci s cizími rytíři. Marně mu manželka přísahala svou nevinu, muž zůstal neoblomný a nechal rozhodnout soud. Mladá žena i s dítětem, které se narodilo po odchodu pána na vojnu, měla skočit z Huňadyho věže do kamenného příkopu. ,,Pokud je nevinná, nic se jí nestane, pokud zhřešila, skončí tak svůj černý život!“ prohlásili soudci. V den zlotřilé zkoušky se všichni sešli, aby se přesvědčili, zda si to soud nebo zámecký pán nerozmyslí. Nestalo se, a tak žena s dítětem v náručí skočila. Místo pádu se ale vznesla vysoko do nebes.
Že její duše nenašla po takovém bezpráví klid, je nasnadě.
Bojnice skrývá ale mnohem víc zajímavostí. Navštivte ji a uvidíte sami. Zde je malá upoutávka
