Rozfouknutý vesmír v růži z mlhoviny   nemá má trny 
  majáky pulsarů   houpavě zvlněně flotily hvězd nad ouvratěmi
  lehce zvolna   nebem plují matematické struktury s přesahem reality
  hlouběji než v zoraném poli z hlubin duše oči s věčnými otazníky
  jednotky vědomí
  myriády galaxií 
  území mimo zákon bez ďolíku na hliněnky
  odložné místo pro panenky
  iluze ilustrovaných lidí
     člověk se může snadno ztratit
  Unvorsum 
  suma všech otázek  odpovědí
  nebo tajemné místo kde i bůh bloudí?
  ~

Kámen i hvězda vnímají podobně
  ale proč  proč palčivě svírá mě úzkost až hořím?  mám málo času
  prožít to hlavní   procítit
  pradávné  c o s i  (sen z dětství)
  i když   již vím není a nejspíš
  nikdy nebylo v dosahu možností
                               
Jde o to  že v dlani mi praskla bublina
  a já nedokážu pochopit
  co se s ní stalo...
  O kolik víc je celý vesmír?
  ~ 

V příkopu Mléčné dráhy 
 kamenná chalupa 
 kryje ji zelený háj 
 bílá letící oblaka 
 vodopád zvuků pěnic  skřivanů 
 na střechu sluncem pálenou 
 tiše němě padají 
 okvětní lístky jabloně  třešní 
 v světnici tlukot srdcí
 muže a ženy 

 Úsměv prosvětluje vesmír 
 víc než v nekonečnu hvězdy
 ... 


 

Ani život ani smrt neznamenají nic
    snad láska  ta přece neprochází smrtí
    buď je nebo není
neinventarizovatelná
    může růst a stát se něčím
    utvářeným pro Věčnost

 

 

https://www.youtube.com/watch?v=0-Tn9VRikXY&feature=youtu.be
Jean Delville