Děkuji, Mirku, nikdy se mi nechce jít domů, loni jsem psala i Ježíškovi, že ho chci přestěhovat na zahradu, zatím jen jedlička, kapradí a konvalinky, uvidíme, co přibude... :)

Hezky jsi vychválila les,

těžko je tomu odolat,

pokud nesouzní s vámi dnes,

již zítra bude les mít rád!

 

Jj, do lesa jsem chodíval rád a vždycky mi pomohl od mých trápení a bolíste a vracel jsem se z něj jako vyměněný!

 

Děkuji za zastavení, Livebete, ráda Tě zase vidím, opravdu... :)

Děkuji, Mirko, je to jedno z nekrásnějších míst a zajímalo by mne, kdo vymyslel ten název, lépe by to vystihnout nešlo...

Děkuji, Lajko, ráda vidím Tvůj úsměv... :)

Děkuji, Doto, teď je na stejné škole, jako já kdysi, tak snad... :)

ale zní, jen to ještě neslyší a neví. A když to klukovi servíruješ takhle, "mámo přírodní", neubrání se - otázka genů, a něco dní

 

Kozí hřbety a úchvatný pohled dolů do údolí...

pekne si sa do toho vložila 

 

nevěřím, že vůči krásám lesa lze býti imunní...přijde čas...:)

Děkuji za vpuštění na sklo a moc hezký komentář. Mám z něj radost. Jsem ve spolku Diagnóza jezevčíkář, já jim tam vyhazuji i fotky lesa bez jezevčíků a básničky, a oni mi píšou, že se těší na další. Já se zase těším na ně. Psi a troufám si říci i pejskaři jsou dobří společníci, umějí tak nějak stmelit kolektiv... :)

"ne ty ještě nezníš s námi" - ale bude, tím jsem si jistá. Tak veliká láska k přírodě a konkrétně k lesu nemůže zůstat bez odezvy u potomka.

Básnění Ti jde. Ona tak nějak příroda a poezie patřily vždycky k sobě. Když je člověk zaplavený velkým citem, hledá způsob, jak ho vyjádřit. Tobě se to daří, Anno Marie.