|
v ten jeden den
Mráz mezi sedmým a
osmým žebrem
konečně povolil
srdce zpomalilo
k nebi pomalu dýmá
horký živočišný
odér hnojiště
jak dědečkova oblíbená fajka
Babička by řekla smrad.
Vykydala svůj těžký život na táčkách do mrazu a už se nevrátila.
Táta jel v noci do Valmezu.
Zdála se mu. A pak
On se zdál mi. Všechno se opakuje.
Se stejnou pravidelností.
Se stejným datem dne.
Drž mne za ruku prosím
a neusínej
ve stopách mrzne jíl
a u jesliček krávy
možná
dýchají na Ježíška
v trávě pokrčená
mrtvolka ptáka
zdánlivá (bez)moc hadrových panenek
se splihlými šaty
utíká s větrem krajiny
až máš nutkavý pocit
lehnout si do trávy, lehnout si, usínat
probouzet se
Probouzet se
Léta Páně 2017, dne 23.12. věnováno autorem
Anna Marie
|
||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||||
