|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Těšení
Těším se na římse,
že ptáci koumáci
odletí v objetí,
létáním prokletí.
Mám zase chvíli,
vlaštovčí míli,
za ruku vezmi mne,
nebo se mýlím?
Zabolí na poli
mé klasy za vlasy,
uzrají v okraji
po máji po máji.
Mám zase chvíli
obilí šílí.
Žně ještě daleko.
Možná se mýlím?
Léta Páně 2018, dne 30.4. věnováno autorem
mirkah
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Potěšilo mne, žes uviděl vnitřní rým:) Nejeden.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Po máji — zkoumá ji,
v červnu — hlodá v něm červ, nu
po žních, raději rozžni...
Krom obsahu mne zaujaly i n(áp)adité vnitřní rýmy.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Vítězslav by měl radost a já ji mám též :)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
zas je tu ta poezie
s rukou objímání
obilí když zraje
zbytečné je ptát se čí je
zas je tu to odlétání
z Nezvalova kraje
*
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
nemýlíš
jistěže
ptačí křik zpod věže
loučení nepálí
toulavý škrpály
nazuj si
létu blíž
|
|
|
|
