Pozvalo štěstí noc na bílou kávu...
Kamarádka na jiném portálu v komentáři mé básni vyjevila přání, abych právě na tohle téma napsal báseň. Tak jsem to zkusil...
Když štěstí cítilo se moc samo uprostřed davu, pozvalo černovlásku noc, prý na bílou jen kávu! Vzala si hvězdný kabátek,
úsměv i něhu v dlaních a nespěchala nazpátek dřív než v hodinách ranních... A tak ti dva tam randili, touha k nim z nebe slétla, splynuli spolu ve chvíli, než den otevřel světla. Probuzen v hnízdě tíkl pták, oni již patří k sobě a my dva, lásko, nejinak, večer zas přijdu k tobě!
Léta Páně 2019, dne 13.6. věnováno autorem
Shimmir
|