|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Hologram
Vesmír kolem nás je prý jen gigantický hologram. Vědci, kteří se již sedm let snaží o detekci gravitačních vln, asi narazili na důležitý objev. Získali prý první důkaz o tom, že náš vesmír funguje jako trojrozměrná projekce v reálu pouze dvourozměrného světa.
Vesmír je prý pouhý hologram, pravili vědci a ti to vědět musí.
Při zrodu vesmíru se do rodícího světa navždy otisk´ kdysi.
Dva pouhé rozměry jsou jen tři dé projekcí na konci všehomíra.
Jsme li však pouze klamem vlastních snů, kde bere se v nás víra?
Léta Páně 2020, dne 30.6. věnováno autorem
Scorpija
|
|
|
|
|
|
|
|
Scorpija: Představa, že jsem hologram jako Arnold Rimmer z Červeného trpaslíka ani tvrzení vědců, že celý náš vesmír je jen počítačový program a pokud naštveme nějakého tvůrce svojí dotěrné zvědavostí, tak podprogram našeho světa či jen lidstvo prostě smázne nebo ho přepíše a nahradí nás v něm ještěři nebo hmyz, příp. hybridní spojení se strojem, nic z toho nezmění nic na realitě našeho života. Četl jsem už, že Bůh je mimozemšťan, třeba i umělá bytost (snad hybrid či stroj), rovněž i Žena, čemuž by odpovídala i jistá nelogičnost našich činů, pokud jsme opravdu byli stvořeni k obrazu Jejímu!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Když on člověk má pořád pocit, že musí všemu rozumět, všemu dávat jména a napasovávat to do zákonů a definic. Připadá mi, jako by poznávání bylo trochu pudovou záležitostí, a někdy je to víc než poznání samo, známe to z tvrzení o cestě a cíli. A víra? Víra ve smysl a dobro počínaní je něco jako bůh v nás. Filozof může přemítat o projekcích a jsoucnech a univerzáliích jak chce. Odpověď nemusí být nutně cílem. Občas taky žasnu, odkud se jisté schopnosti v člověku berou...třeba právě poezie, najednou ric pic bum a člověk ji má v mozku a pak hned na jazyku. Aniž by se o to snažil. :)
Jinak to cítím jako Tessa, volný verš by myšlenku odvázal a mohl by jí dát svobodnější šat, protože právě takový myšlenkám sluší...ale vše co tu blábolím, je jen pocit jednoho pisálka. :)
Těším se na další udičku z tvého dumavého šuplíčku.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Nemýlíte se, vždy je to ale o podílu talentu a práce na určitém výsledku. Ale to platí o jak u básní, tak u sportu nebo třeba o kuchařině. Někdo je schopen naprosto plynule mluvit ve verších, jiný má talent malý a musí na něm makat pokud chce něco kloudného vypotit. Jiný je schopen pokaždé připálit i čaj a další vám udělá skoro z ničeho takové menu, že se tomu až nechce věřit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Platónovo podobenství o jeskyni ve verších?
Když já si nemyslím, že ke kvalitnímu (jakémukoliv) verši lze dospět urputnou lopotou. To v sobě asi člověk něco musí mít. Ale mohu se mýlit.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Děkuji za zpětnou vazbu. Problém je v tom, že já volný verš neumím a většinou mu ani nerozumím. Valná většina volných veršů, které najdu na netu, tak u nich mi připadá, že vznikly taháním náhodných slov z klobouku do určitého slovního souboru, načež to autor hrdě prohlásí za volný verš. Neříkám, že se tam nenajdou pěkná dílka, to rozhodně ne, ale je jich málo, maličko. To radši udělám klopotný vázaný verš, než volnou hrůzu. Ostatně, podle mně se ke kvalitnímu volnému verši autor dopracuje časem, až si odmaká xxx hodin na verších vázaných.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Jo, to je otázka, že, pane Procházka? Jisté je jen to, že na ni nám vědci zcela jistě neodpoví. Ale snad by mohl ten, kdo stojí za onou (mimochodem velice vydařenou) projekcí...
Popravdě, mně osobně by stačila ta anotace (v próze) a k ní jen poslední dva řádky básně.
Ne vždycky pokus všecko zrýmovat bývá ku prospěchu věcí. U těchto ne zcela poetických řádků by nebyl marný i volný verš, si myslím.
|
|
|
|
