Zrno po zrnu
otisklá řeka v hlíně
v měděném slunci
jesepní břehy pevných slov
bohu bouře na rameni
blažená žena spočine

branami vstoupí ve lvích hřívách
v očích sfing závan vzruchu skrývá
váží na vahách
ctnost se zločinem

Mávnutím ruky o provaz svalu
zavadí stín o šat i podvečerní květy svité
neuhnou zraky krále
ani ty doširoka rozevřené
kočkovité

dotknou se neúnavné ruce díla
ve zvucích kovu a pachu prachu
znovu noc přijde zlehka
ránu na chuť

a v koutku chrámu
nehnutý klid a skromný stolík
čekají na čistě vykované slunce
nad zvlněnou akropolí