291. 
 
Poezie, ty skromná děvko umělců
proč přede mnou utíkáš,
jako bych byl tvým koncem?
 
Nechci si hrát
na melodii a na rým
aby to pak na mne hučelo
skrz rádio
a teenagerů
a nějakých rádoby umělců
vytvořených mamonem
a počtem prodaných desek.
 
Poezie je jako krásná žena
oděna v průsvitné blůzce.
Nenabízí se,
jen provokuje
a vytváří představu o divokém milování,
vášni
a fantazii...
 
Kde jsi?
Tu mě máš
a přetvoř mně.
 
A co vy ostatní?
 
... a mrtví básníci klasici
se obrací v hrobě..