Vyberte tři básně, které podle vašeho mínění nejlépe souzní s fotografií. Jejich čísla vložte do komentáře. Hlasování končí o půlnoci 28.2.2013

1/ Jitka Svobodová

 

2/Marek

Čtení beze slov

Do kamene mříž, kámen v chladné mříži,
pohyb v malé kapli sotva zachytí
dávno mrtvý již, jehož v kříži tíží,
stěny božskou káply, svědci zarytí

Načrtnutá líc místo prázdných tváří
s vytlučeným zrakem dávno zašlých míst
s prsty něžných skic, kde se neznesváří
ti, kdo chtějí také v nevyřčeném číst

 

3/mirkah

Pádím v haram

Harampádím
socha bílá,
sošně pádí
předzpozdilá.

 

Kresbou modrá,
půl inkoustem
vadí.
V ústech ústy soustem.

 

4/mirkah

Kamenosochařský zpěv

Kvadratura.

Zlomená ocel,
odvrácen pocel
a bezzubý muž.

 

Stejná po těle jeho žena.

 

SOCHAŘOKAMENNÁ.  

5/ maaty

Sonata arctica

Som medúza.
Okolo mňa tiká čas, no nepočujem.
Mihne sa sen  a obrazy v pozadí sa s ním krížia.
Zprava poskakuje niekoľko trollov a keď zdvihnú ruky dohora, dotknú sa povaly.
Kútové vzdychy a zbytky trachytu  padajú na vyblednutý koberec...

milujem premeny
vzdušné víry
modrú ktorá ľadovie

 

tvarovanie svalov

zajtrá  sa zobudím s vedomím
že mojich dvadsať prstov vytesalo tvoju podobu

už sa môžeš obliecť  Perseus

 6/Špáďa

V odlesku skel

V odlesku skel

zkameněl archanděl

Poselství zábradlí

v duši se zrcadlí

 

7/ dolphin

schizobrána

jasom

(pri)viera v seba

trochu menšie Sa

 

klieští pod vedomím

že je pravá

dekolt z kamenia

strháva mrazivú vášeň

na dve vrtiace pologule

 

jedno Sa venčí

v parafrázach

o zahmlievaní pred božstvom

 

o neuchopiteľnosti

prvého slova

 

druhé Sa kladie

ako veniec na hlavu

keď ničota prechádza

skamenelou podstatou

 

o zabíjaní 

druhého slova

 

nie

ja (nie) som

 

8/tatianna

V súkromnom vezení
je túžba slepá
vykročiť pravou
k Slnku.

 

Brána zo železa
má aspoň diery
na strane srdca
veštba v papieri
nepustí

 

má tvoje oči

 

ale ráno
ťa nechám na dlážke
chrobáčik
 

ja
vykročím

 9/ Špáďa

Dál vitráže žár ti vlád

Oči tvé ve vitráži
zatuhly do pohledu…
Za živa bývals v ráži
dnes užs jen ďábel v ledu

Kam kráčíš ty tam vzadu
vzhlížeje k ornamentu…
– Nemohu. Nikam.
V těle mám kámen-zradu
byť v nohou javor klen tu

 

10/ hanele m

prázdno

všechno co jí kdy řekl
bylo nic
a ona mu za to dala
všechno co mohla

 

střepy v tmách
bosé nohy          
a nejistotu

 

další rána
s otazníkem

něco chybí

 

a každá snaha marná

 

11/ básněnka

AKORDEONY V MÝTECH ŠEDI

Mýty šedi
sepnuté ruce gotiky
knoflíky z pamětí bláznů
výluh milování
Orfea a Euridiky
úsměv blondýny
kosti od lesků
šedopeří z čepce abatyše
otisky jiných žen
manufaktury v branách křiku
nosoretní rýhy pro potěchu
odkaz stránek z temných mříží
akordeony tklivě zadýchaly
majestátem skládaných měchů ...

 

12/ Marcone

průhledný skicář
to je život co vidíš
nakreslený
u dveří kostela

nevnímáš
sochu a skrýš
a zádušní stěny
obleky pro anděla

železem propleten

 

13/ JC senior

Mřížový sonet

 

Slyšíš ten rytmus vibrujících dlát
v ornamenty točící se kámen,
jen zvolna, žádný nepohání chvat
a ideál, souměrností znaven

nejistot křivky kreslí na pergamen
Tak roste mříž, kdo za ni chtěl by zvát
do času, kde vyhasíná plamen
a jinovatku spřádá kolovrat

V jistotu co nejistotu kříží
kdo vstoupit smí, možná, bez potíží,
jen hráč, žena, či Mefisto?

Hlas vánice prázdnotu tam šíří
v modru představ nechráněných mříží
a za nimi jen nejisto

 

14/ Špáďa

Zóny

Ach jeden ďáble bledá
v železném okvětí!
Biskupskou hůl ti nedám!
Tys posel podsvětí!

Pro boha Apollona
mířil šíp do dáli
zbyla jen ve zdi zóna
Kdoví, zda spěchá-li

 

15/ Dota Slunská

O druhého nejhlubší jsou strachy

jsme dva

Boaz a Jachin

víra je lékárna s výhledem do kraje

 

obzore plachý

o tvář se zachyť

nezval

tě jiný než kdo v kostky nehraje

 

v prstech se rozkrájel

srůstal se v pažích

 

život je voyeur

                                                   když není koho strážit

 

16/  Flávia

Pohľad do šerosvitu 

Kov v kresbe
znak chrámového písma
vína v pozdvihnutí
ale socha nie je schopná obradu.

 

Radšej ateliér
magické ponuro a výtvory
čo šklbú perie z návštevníkov
v odchodoch podchody

 

a opustený čas
ako vyberač nájomného
pobyt za železnými ornamentmi
rozmieňa na ilúzie.

 

Lúčenie
v jeho tvári plameňomet
v duši netopiere
vôľa zaznamenala zrod umelca.

 

17/   Zaky                                      

                                                         Za oknem klid

z loken a ze spánku
kape bledé světlo

 

fotoaparát stojí
na vysokých nohou
a sochy kňourají
že do nich do všech vidí

 

ryšavé faldy staré mříže

 

zasažen zlatem
zved se dravec pták

 

a my jsme povinni polknout
další lidský věk

 

18/ Špáďa

Oběma cosi schází…

Čertovi chybí mitra,
sošnému zase svaly.

– ???

To poznáš pane zítra:
Strč do něj…! On se svalí.