Jednou až...

 

v rybníce za vsí žába nešplouchne
a mřenka pod kámen neschová si vousy
lípa co v květu bzučela  utichne
nepřiletí po větru divoké husy

 

zatlučený východ slunce okno nepropustí
a pekáč z hlíny kváskem nevykyne
vyřezávané srdce prach zadusí
sny přestanou být pokrmem duše

 

tehdy

 

vůz s polámanými loukotěmi
přeplněný světlem   nocí
náklad převrhne...

 

Nezrození   z digitálních sfér

posbírají hvězdy

uskladní mezi nezbytně nutné věci
 letící oblaka
 můry nektar hledající
 a jako když potok kameny přeskakuje
 nebo vítr pohrává si s vlasy
 v labyrintu zrcadel
 zurčení nul a jedniček
 vzkřísí jiné časy

...

 

 voní fraktální květiny?