Je to jen hrst dojmů a postřehů, nic originálního nečekejte…

 

Proč zrovna Wales?
Protože jeho hlavním městem – jak víme ze školy všichni – je Cardiff.
Protože pod Cardiffem – jak vědí toliko zasvěcení - se nachází časoprostorová trhlina, ze které občas přicházejí prapodivné, nepříliš přátelské a zcela jistě nikoliv pozemské potvory.
Protože Cardiff je - jak mimo fanoušků a místních obyvatel neví skoro nikdo -  městem, kde se natáčel seriál Torchwood a stále natáčí Doctor Who.
A máme-li věřit jejich tvůrcům, pak si torchwoodský tým dokáže rázně poradit s těmi vylézavšími z trhliny, zatímco Doktor si sem občas zaletí natankovat energii pro svůj stroj času zvaný TARDIS.
 Jo, v Cardiffu se prostě dějou věci.

Avšak zpátky na zem.
Město je doslova prošpikováno filmovými lokacemi, a nebudu nijak přehánět, když řeknu, že si tu „zahrála“ snad každá druhá ulice. Kam by se tedy měl vypravit nadšený příznivec obou seriálů?
Do Cardiffu, pochopitelně. Byť by to bylo jen jedenkrát za život, a na „otočku“.

A tak jsem se, spolu se svou drahou polovičkou, rozhodla vyrazit do Walesu - země, která má ve znaku červeného draka a všude na ulicích dvojjazyčné nápisy, z nichž jeden vám bude srozumitelný (umíte-li aspoň záchovně anglicky), zatímco z druhého nepochopíte ani zblo. A přitom velština patří do rodiny jazyků, jimiž kdysi hovořila skoro celá Evropa. Naše předky, usazené v české kotlině, nevyjímaje.
Leč od doby, kdy slavný Řím nebyl než pár chatrčemi v mokřadech mezi sedmi pahorky, kdežto o Kelta jste mohli zakopnout na každém rozcestí, se mnohé změnilo.
 Velština se však udržela, ba co víc - udržela krok s moderní dobou. Takže i ti zmiňovaní staří Bójové by si jen těžko poradili třeba s výrazem „ lôn fysiau“.
No, schválně, co myslíte, že to znamená? (A bez googlování, prosím!)
Nic?  
Ticho?
Že netušíte? Bodejť by jo…
Pokud se vám snad slovo „fysiau“ zdá být spřízněné s řeckou „fysis“, případně s fyzikou či fyziologií, pak…ano… jste samozřejmě úplně vedle. Je to pruh na silnici, vyhrazený pro autobusy. To jen tak na ukázku.

Označení „Velšan“ vzniklo v dobách, kdy se lidi důsledně rozdělovali na našince a cizáky, přičemž před cizáky bylo radno mít se na pozoru, případně je preventivně rovnou vyhubit (tedy ne, že by se od těch časů něco valně změnilo).
Používali ho pochopitelně Angličané a opravdu znamenalo „cizí“. Obyvatelé Walesu však sami sebe nazývají Cymry, tedy něco jako „krajané“ a svou zemi Cymru, čili Kraj.
 Hmmm, že by právě tady pan Tolkien našel inspiraci při psaní Pána prstenů…?
 

Mluvená velština zní celkem malebně, ta psaná se ovšem tváří, že si napřed budete muset natřikrát zlomit jazyk, abyste ji vůbec dokázali vyslovit
S oblibou zdvojuje souhlásky a taky darovala světu nejdelší oficiálně uznaný místní název.
 Llanfairpwllgwyngyllgogerychwyrndrobwllllantysiliogogogoch (Kostel Panny Marie v roklině bílých lísek poblíž prudkého víru a kostela svatého Tysilia u červené jeskyně) je vesnička na ostrově Anglesey, o kterou by žádný turista – nebýt jejího jména – nezakopl ani omylem. Teď sem ale jezdí v houfech, jen, aby si mohli udělat selfíčko s cedulí zdejší železniční zastávky.
Anglesey máme při naší cestě bohužel hodně z ruky, jinak bych taky možná neodolala. Snad někdy příště.

Tak nějak totiž tuším, že Wales, země na západním okraji Velké Británie, bude patřit mezi místa, kam bych se ráda ještě někdy v životě vrátila.

Takže – baťůžky na záda, foťák na krk, otevřít oči i srdce a jedeme! Přidáte se?