Nebe změnilo se v černou deku,
nevím, proč seš, lásko, na útěku.
Rychlostí jak v prázdném autodromu
mizíš před snůškami blesků, hromů.
 

Neutíkej, milá, nikam ještě!
Vychutnej si se mnou vůni deště.
        Zastav se na chvíli… (a) za ruku mě drž!…
        V dlani jako z trávy (pak) vyroste ti smrž.