Spokojeně jsem odešel do mysliveckého důchodu. Nejprve mě opustil dlouhosrstý ohař, pak osiřel hřebík, na který jsem věsíval flintu a už nenosím ani myslivecký klobouk. Jedno mi však z těch požehnaných časů zůstalo. Každý, ve zdraví dožitý den, končí panákem Staré myslivecké. Takový dlouholetý zvyk výrazně usnadňuje blízkým přátelům výběr dárku k Vánocům či narozeninám. Bohužel, tyto příležitosti jsou jen dvakrát v roce, taky přátel ubývá, takže zásobování stále ve větší míře přechází na mě.

Nedávno jsem tak v supermarketu stanul před regálem s lihovinami a k mému údivu z nové etikety na lahvi se Starou mysliveckou na mě potměšile hleděla tvář našeho bývalého vrcholného politika aristokratického původu, s knírem a v mysliveckém klobouku. K této osobě moje sympatie vyhasly dříve, než mohly vzplanout. Vztažená ruka strnula jak v adoračním gestu a následně sáhla po vedlejší lahvi. Jägermeister. Náhrada rozhodně důstojná. Přibližně stejné procento alkoholu, téměř identická barva i chuť. Jen výrazný rozdíl v ceně – dvojnásobná.

Inflace spotřebitelských cen dle ČSÚ činí 2,2 %. Pak věřte statistice! Moje osobní inflace činí 100 %!!! Jen doufám, že moje osobní inflace časem nepřeroste v osobní bankrot.

*