Na prvním místě
LitWeb 17.6.2019 | 19:52
Srpnový večer roku 2011 v Českém Krumlově. Nezapomenutelný koncert Plácida Dominga. Odezněla již řadě tenorových árií ze světových oper, než se objevila i ta, v podání tohoto pěvce nejvíce očekávaná. Árie stárnoucího muže, který je zmítán láskou a žárlivostí k mladičké dívce. Stěžejní moment veristického díla, v němž namísto bájných hrdinů, antického božstva a historických postav vysoké šlechty, přivádí autor na scénu prostý venkovský lid z okolí rodné Neapole. Lid, pro který jedinou kulturní zábavou jsou občasná představení comedia del arte.
Do melodie a dojemného textu se mimoděk promítá i osud autora této opery. Jde o jeho již třetí operu, když první dvě nebyly nikdy uvedeny. A stejný konec málem stihl i toto dílo. Který impresário by si dovolil uvést operu neznámého učitele hudby v době, kdy operní svět žil Verdim, na nějž úspěšně navázal Puccini. Vždyť jméno autora je na prvním místě a úspěšnost díla často určuje právě autorovo jméno. A nejen v oblasti hudby.
*
Ne, není snadné pro "bezejmenného" autora prorazit i na méně významné italské scény. Tak hledá pomoc u přátel. A našla se v osobě již dostatečně známého, vynikajícího barytonisty. Ten ale měl podmínku, že v opeře bude pro něj „skvostná“ barytonová árie. Jenže dílo bylo již hotovo. Autor komponoval hudbu na vlastní libreto, které vzniklo na základě skutečné události, kterou řešil jeho otec, neapolský soudce. Do tohoto scénáře se již těžko dalo něco vhodného zařadit. Tak frustrovaný autor při hledání řešení provedl věc v té době zcela neobvyklou. Napsal prolog, který shrnuje a přibližuje následný děj. Poměrně dlouhá a náročná árie zřejmě přítele zaujala natolik, že prosadil uvedení díla. Premiéra se uskutečnila v roce 1892 v Teatro Dal Verme v Miláně.
Opera měla okamžitý úspěch a stala se trvalou součástí světového operního repertoáru.
Přesto, i když její autor napsal ještě řadu dalších oper a operet, žádná se již nedočkala výraznějšího úspěchu a v současné době jsou uváděny sporadicky, spíše jako historická kuriozita.
**
Ale ještě jednoho, byť krátkodobého, úspěchu se autorovi dostalo. To bylo o pět let později, když vědomě vstoupil do veřejné soutěže se svým vrstevníkem Giacomo Puccinim. Oba si totiž za základ libreta pro své budoucí dílo zvolili novelu francouzského spisovatele Henriho Murgera ze života pařížské bohémy. A byly na světě dvě stejnojmenné opery. Obě se nakonec dávaly ve stejnou dobu a ve stejném městě, v Benátkách, jen pár metrů od sebe v divadlech Teatro La Fenice a v Teatro San Benedetto. Přes podobnost námětů i belcantového zpěvu, ve srovnání obou děl se na pomyslném druhém místě menšího ohlasu tenkrát dočkala poněkud “ufňukaná" lyrika Pucciniho. S postupem času však do diváckého povědomí vstoupilo paradoxně právě dílo Pucciniho. Tak se opět potvrdilo, že jméno autora je na prvním místě.
Za bouřlivého potlesku doznívá árie paňáci, postavy, v níž Domingo exceloval na mnoha světových operních scénách. Postavy z opery, jejíž autor je znám v podstatě jen ve spojení s tímto dílem. A s touto árií, která se v podání Enrica Carusa stala první gramofonovou deskou na světě s milionem prodaných výlisků.
***