Po cestě z cihlové drti a rozmlácených střešních tašek
slyšela louka písně hebké od vláken dyftýnu až po damašek
a vůně polí darované z věna
když mraky čepité jak pivní pěna
kulily se doztracena

Některé dny jsou jako havířovy dlaně
vypouští čížky z klecí
zaprášen usmívá se na ně

křehkostí svobody jsa v nitru raněn
jak si tak ladně a přesto ostře jsou
až se slzavou krásou brady roztřesou

Má rád
/nic to neznamená/
rád o tom píše
/nic to neznamená/