až nám kamínky doteků

utonou v tom moři slzí

jen propast ticha zbude tu

kdes lásky na pomezí

 

úsměvy psané na skály

ztratí rúž, teplo dlaně

kdo pevný byl, kdo nestálý

na které kdo stál straně?

*

 

 

jéjej, odeslala jsem odpověď omylem předčasně s drobnými chybkami, je mi velmi líto, snad mi prominete, prosím...

Sendy a Doremifa: moc a moc vám děkuji za přečtení a přivítání, těší mne 

 

.. ano, text je hluboce osobní.. a ještě jednou ano :-), přála bych si umět psát poezii prostě, obyčejně, srozumitelně, možná jako naivní básnířka, ač básnířkou bohužel nejsem.. dávám přednost citům, myšlence před pavím peřím... ale možná to ani lépe neumím!! 

 

.. velmi děkuji vám oběma děkuji za komentáře, kterých si nesmírně vážím, děkuji :-)

...souhlasím se Sendy - báseň je víceméně jednosměrná. Od Tebe k Němu. To ovšem nijak nesnižuje její hodnotu pro oba zúčastěné, ale třetí osoba zůstává poněkud stranou.

V každém případě vítej :)

Vítej na LW.

Chápu naprosto potřebu se vypsat z citů. 

Vím, že je to vyznání (dost možná) konkrétní osobě, přesto mi tam ty verzály trochu vadí. Používáš hodně profláklá spojení, určitě by se dala najít neotřelejší. Ale budiž, adresát byl jistě potěšený. Taky bych byla.