|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Žena
...text spíše úsměvný, který má počátek v jednom komentáři a konec...no, posuďte sami...
jsem žena
věčný protiklad
nic božského mi cizí není
jsem ta, která ti nedá spát
a přitom ke snům
nutí tvoje bdění
jsem žízeň
chlad i vlčí hlad
a nezbyl kámen na kameni
kam vkročila jsem jedinkrát
jen marně doufáš
že se změním
jsem žena
tečka za větou
zrcadlo, v kterém (jaký div?)
zříš pravdu vpravdě odvěkou:
beze mě jsi jen
napůl živ
Léta Páně 2014, dne 14.10. věnováno autorem
Tessa
|
|
|
|
|
|
|
|
Díky, Špáďo, za komentář i za odkaz, zasmála jsem se.
(A ta jehla byla spíš vlažná, což mě ovšem neomlouvá...)
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Na téma JSEM by se dalo psát donekonečna. Slibuju na čestný pionýrský, že tohle bylo naposled, Mirko...  . |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ta písnička je fajn, jedna z mých obíbených. Díky, lajko...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
svojím texto si mi pripomenula pesničku z filmu vrchní prchní  čo je samozrejme pozitívne |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Druhé psaní na téma JSEM. Anotace mluví jasně.  |
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
též reflexe ke komentáři mNTRA:
Jistě máš chlapu ze svého úhlu pohledu pravdu. U básní-adeptů na zhudebnění, což tahle jistě je, záleží na rytmu melodie, která zní autorovi textu básně v uších při jeho tvorbě... a tam nikdo z nás až tolik nevidí. Mně totiž hned po četbě jistá melodie naběhla a ta by vyžadovala třeba zkrátit poslední dvojverš první sloky takto:
a nutí ke snům
tvoje bdění
aby ta první sloka rytmicky zapadla ke sloce druhé... a třetí sloka obdobně, ale prodloužit.
Takže co kritický čtenář, to jiná "připomínka", ale autor si většinou bude stát za svým, ví proč to tam tak má.
Tady u Tessy se jedná o dokončení veršovaného komentáře k jinému dílu, takže předpokládám ušití horkou jehlou a malé doladění a šup s tím na svět. Proč ne. Někdy to další šťárání se v textu nakonec ani žádné objektivně měřitelné "zlepšení" nepřinese.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Je žena, věčný protiklad
nic ďábelské jí není cizí
když bohem se chce obírat
ač zkažena
má srdce ryzí
Je žízní
i z ní mluví hlad
had pošeptá, co chtivě hltá
když blouzní
umí nazírat
proč nemá strach
- jen letmá črta -
Je žena
více netřeba
říkat nebo snad napsat v knihách
Zrcadel se již nechce bát
Než dopadnout, své břímě zdvihá...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Ahoj, pokusím se o konstruktivní zpětnou vazbu. :) Doufám, že o kritiku stojíš, jinak to radši ani nečti :) - autor píše upřímně jen do té míry, do které je ochoten přijímat kritiku.
Dal bych si pozor na rytmus. V první sloce, kde je "která", by slušena jednoslabičná spojka, např. "co". Taky bych prohodil "mi" a "cizí", přijde mi to tak plynulejší. Poezie je muzikální dílo a potřebuje přirozeně téct.
V druhé sloce, v druhém verši, kde je rým z obou stran verše mi přijde, že 2x důrazné "d" taky nabourává rytmiku. Jazyk, pokud má "d" na konci slova totiž přirozeně dělá pauzu; takže tam máš dva zádrhy za sebou v jednom verši.
V poslední sloce bych vypustil to "jen" z "jen napůl živ" a spojil závěrečné dva verše do jednoho. Vyzní to ukončeněji.
Aspoň to si myslím já... přirozenost formy je základem poezie.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Velmi výstižné, řekla bych :) (rytmicky nejlepší je druhá sloka :) )
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Není tam nic, co by nebyla pravda. Skvěle uveršováno!
|
|
|
|
