Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Tamtam
Dlouho jsem váhala, text již není akutální, přesto před nedávnem jsem se k němu vrátila a dost jej předělala... vkládám spíše ze zvědavosti, a možná se opakuji, vaše připomínky tu mi již několikrát výrazně pomohly, za což všem moc děkuji.
 
Podivné zvuky tamtam.
Hlubiny vzdouvají démony.
Z ideálů
terárium slov,
mrtvé moře,
ničivé vlny.
Nebe sténá.
Zlověstný hrom.
Ohnivý blesk prořízl nebe,
krvavou dýku pokřiveného kříže
zabořil do srdce
labuti bílé.
Bolest.
Zoufalství.
Pláč.
~
Jsem  vílou v moři slz.
Bez křídel,
bez nohou,
s labutím pírkem
proplouvám samotou
k hladině pod hvězdnou oblohou.
Tisíce hvězd září nade mnou,
milióny rolniček zvoní,
však, kde jsi můj Milý?
Nevidím Tě!

 Pohasla hvězda v rozptylu létavic.

Smutek stahuje dolů,
míjím hejna laškovných delfínů,
zahradu růžových korálů,
predátory chladné jako kov,
klesám ke dnu,
bože...
 
Léta Páně 2015, dne 8.3. věnováno autorem Helen
  
|<  01   02  >|
8.3.2015 | 9:56    Helen

Milá Básněnko, to je krása Úsměv 
 
A ano, jak zmiňuje Tessa, nadčasové... takhle, kdybych to uměla, jako ty... Úsměv
Moc a moc ti děkuji, Básněnko, mám velikánskou radost.
Hezký den Úsměv  
8.3.2015 | 9:52    básněnka

doufám, že se Helen neurazí
trochu jsem si hrála s představami
 
Úsměv
8.3.2015 | 9:46    Tessa

To mě teď pobavilo, Helen, já totiž udělala ve slově aktuální úplně stejnej překlep jako ty. ÚsměvTo nebylo psáno takhle schválně, občas si ty písmenka dělají, co chtějí...
 
A koukám, že básněnka rozpárala původní text, vzala trochu jiný jehlice, k hladce přidala i obrace a uštrikovala kousek, co hned tak nevyjde z módy....
8.3.2015 | 9:26    básněnka

psané z terária duše
síť pro tisíce hvězd
a žádná nemá chuti zhášet světla
 
možná jsem se spletla
tys odkudsi sem slétla
 
létavice
s delfíny
 
 
nenávist spadla kamsi ke dnu
s ní bolest i pláč
tam někam ...kam už nedohlédnu
 
 
tak ptám se proč a nač
 
jsem jako tam tam
predátor z kovu
 
 
a že jsem žena
 
narozená z lovu?
 
 
jsem jako prsty jedné dlaně
 
žiju...jak žijí plaché laně
 
 
8.3.2015 | 9:10    Helen

Ano, Tesso, moc ti děkuji za uvedení. I já cítím jistou sevřenost, "zúžení" textu, holt byl psán v jiném čase. S tím "akutální", jde o překlep, omlouvám se :-))
Moc děkuji Úsměv
8.3.2015 | 9:03    Tessa

Je fajn, když báseň ponechá čtenáři prostor pro jeho vlastní fantazii, a pak je úplně jedno, že  už není z pohledu autora "akutální". Nemiluju příliš podrobný popis, protože tím mě autor nutí hledět do jeho světa zúženě a naprogramovaně. Jako tomu bylo i tady.
Ale našla jsem pár skvělých obratů Podivné zvuky tamtam....Z ideálů terárium slov...,
Smutek stahuje dolů...predátoři chladní jako kov...a tohle už by se dalo vtělit do textu vpravdě nadčasového...
|<  01   02  >|