Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Pocity

Jaké je vyslovit opravdové pocity?

Již od dětství
jsem dívkou v pavučině...
rozšklebená propast odlišnosti,
prázdná přítomnost ve společenství
pyšnící se názvem civilizace

potlačované já,
betonové zdi a holá fakta -
přicházejí bez vyžádání,
na nic se neptají,
nevážou se na city
(ignorují je jakoby snad nebyly)

srážka Světů,
rozštěpené slunce na obloze,
úzkost,
ale ne strach!
touha jít a brodit se deštěm slz

jinam...

dokud existuje naděje


 
Léta Páně 2015, dne 11.3. věnováno autorem Helen
  
|<  01   02  >|
11.3.2015 | 19:53    Tessa


Omlouvám se, ale nic moc poetického na tomto textu nenacházím, třebaže podobné pocity velice dobře znám. Drtivá většina z nich mě však opustila současně s pubertou. Tehdy  jsem totiž došla k poznání, že ve chvíli, kdy se vnější svět stane nepochopitelným nebo zraňujícím, lze se uchýlit do světa vnitřního. Tehdy jsem začala psát…

 
|<  01   02  >|