neznáš mě vůbec
a přesto
nebo snad právě proto
díváš se mi do očí
ne
já neuhýbám
 
víš - já jsem tak trochu čaroděj
stačí jen pár tahů tužkou
a
proměním tě v poznámku
uvězním tě v notesu
vidíš
už jsi tam
 
sleduji tvou bezmoc
s níž se na mě díváš skrz mříže řádků
líbíš se mi taková - ztracená
cizí a přesto
nebo snad právě proto téměř má
 
vím - stačil by jen pouhý jeden krok
třeba jen vzít tě za ruku a říct: otoč se a podívej - vždyť sněží - ačkoliv vůbec není ticho
jenže já bez hnutí
s němými ústy
se jen dívám dál
líbíš se mi taková - čekající
 
dobře víš, jak sluší být ti ženou
proto ještě docela malou chvíli nechám plout tě večerem
na hladině pocitů
skrz tůně mámení
plněných bezpočtem pramenů Iracia
a pak
nevykročím a neřeknu
ani slovem se tě nedotknu
protože jsem to JÁ - kdo chce
abys mi už navždy zůstala
                                               tak krásně
 
                                                                       n e p o z n a m e n a n á