LitWeb

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Licence Creative Commons

drobně sněží

ještě v nás pořád drobně sněží

memento z dob

kdy svět byl nehotový

kdy marnotratně plýtvali jsme slovy

zatímco dny si po svém tekly

čas mírný jak ovce nevzbuzoval neklid

smích voněl po ovoci
ztřeštěný Amor měl oči navrch hlavy

když noc se zlehka

zavlnila v bocích

za okny slavík
(anebo to byl skřivan?)

už na tom nesejde

teď když se připozdívá

a méně váží jako kdysi více

v srdečních síních
už roste tlačenice

přesto v nás pořád drobně sněží

až jednou přestane
bude snad lépe

nežít

Léta Páně 2016, dne 2.5. věnováno autorem Tessa

Kategorie: Poezie vázaná

|< 01 02 >|


	2.5.2016 \| 19:53 Tessa

			nejen z věží i z vyšších pater věčnosti tu dálku hebce přemostí sníh či kvítek jabloňový pak přivoní si kdoví? kdo ví Dík, Bohunko, za vpuštění a komentář. Já věděla, že budeš vědět...

	2.5.2016 \| 19:51 JC senior

			sněží, jak lehce odkvétají stromy otisky stop cloněného máje otisky stop, ten krok je povědomý, sněží a neroztaje *

	2.5.2016 \| 18:31 Anna Marie

			...přesto v nás pořád drobně sněží... Vybavila se mi babička s nedělní bábovkou, sypanou jemným popraškem voňavého cukru s vanilkou... Drobně sněží schovaná ve vločkách co s námi všemi den co den běží radost ze života...

	2.5.2016 \| 14:52 Doremifa

			...tolik něhy, Tess! drobně v nás sněží jen z věží už vídám svět ke mě se tváří naklánět a k nohám mi spad´ snad...abych si mohla přivonět

|< 01 02 >|