|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
Monológ pre padajúce hviezdy
ľahké vyznanie, aby porozumela :-)
chcem sa ťa dotknúť
vtlačiť spomienku
do našich pier
prv než ťa šíny odnesú
nie som vyvolený
viem
len píšem prosbu
do lietavic odetú
chcem sa ťa dotknúť
odhaliť prameň
nájsť kľúč a odomknúť
kým zamávajú dlane
Léta Páně 2016, dne 19.8. věnováno autorem
motýľ
|
|
|
|
|
|
|
|
Teď byl čas létavic, je jako lehounký vánek, dotkne se tě a nikdy nezapomeneš... :)
Přidám Ti jednu svou...
malé ranní pohlazení...
Když svítá
a začnou zpívat ptáci
pak ozvěnou se vracíš
přes koruny stromů
prolneš oknem domu
voníš nadějí a rosou
ne málo ne víc
chladem zkřehlých potočnic
pohladíš
a rozplyneš se
ve vzdálené
nic
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Podivný motýl, prý se vznáší
na křídlech z pírek stvořených,
na jeho květinku se snáší
síť slov jen pro ni složených.
Mámivá touha po dotyku,
jíž srdce lehce umdlévá,
bláznivé kouzlo okamžiku,
ta chvíle sladce mámivá!
Oblohou zatím letí kamsi
létavic roj, co spěchá rád,
já motýl jsem, teď nektar dám si
a dovolím si nespěchat...
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Padající hvězdy...
proletí, ale jejich jas doznívá dlouho...
Dlouho!
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
Netřeba složitých metafor,aby porozuměla. Na poezii je to sice trochu málo,ale pro vyznání tak akorát.
|
|
|
|
