Kdyby se psalo nové desatero,
klíčovým bodem bude: neponížíš,
nevezmeš úctu, neukuješ mříží.
Bezrucí vodu z dlaní nenaberou

Nebudeš srážet, nesebereš úctu,
příkoří bližních tebe nepovýší,
nezachtěj stavět z ustrašených skrýší,
kterých máš v týdnu víc jak do půl tuctu

Varuj se, abys dětem před očima
vyválel otce s matkou v pohrdání,
důstojnost serval z čarokresby dlaní,
dítě chce lásku: krutost neobjímá

Ani svou myslí, natož vlastním tělem
žádného z bližních nijak neznásilníš,
nebudeš tvrdit, že jen lidé silní
mají svá práva, zrůdní spasitelé

Neštěstím druha sebe neukojíš,
chceš-li ho proklet, potom sám se zmítáš
v pekelném stroji, věc je zapeklitá
a každá pravda tvář má provždy dvojí

Nestaň se loutkou, nedej sebou orat,
zášť s mocnou zvůlí víru neporobí,
nechtěj se plazit, netyj z lidské zloby,
nestloukej klece, nestav protektorát

Nezdupej talent těm, co právě na něm
závisí život, když ho neotupí,
nesnaž se vesmír, jeho hvězdokupy
rozložit na prach; nerýpej se v ráně

Nevraždi lidem sny, co taví do cest,
závist a křivda tehdy nezabolí,
když se dvě osy vzdaly paraboly,
nechtěj krást víru, jež má sílu dovést

Nezměň se na bič, ani na rohožku,
žárlit je lidské, když se nepřehání,
nenech se spoutat nebezpečnou zbraní,
kterou je dogma, skryté pod pokožku

Kdyby se psalo nové desatero,
zástupy marných nikdo nespočítá,
výrazy prázdna, mrtvá prosperita,
zmačkaný papír, odložené pero