Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Tři zastavení

Hojení šrámů


Střepy se roztříštily
na celek
Nechceš se nechat požrat vlastní bolestí,
pak strhni zámky
z víček a dívej se na druhé
Tak utlumíš oheň ega
a zase budeš pít


Vše není o zisku


Hloubil jsem jámu,
abych odkryl poklad

Když se z beznaděje zablesklo,
pochopil jsem pokušení

očištěn bolestí

dostal jsem dar
odmítnout vše
pro štěstí




Rekapitulace


Nejvíce mi dala největší ztráta
pochopil jsem Velký třesk
sice jen na nanovteřinu

Jen z hlubokého přátelství jsou nejsilnější oběti
to už mraky tiskly do kapek

smíření
Léta Páně 2011, dne 1.6. věnováno autorem Marek
  
|<  01   02  >|
1.6.2011 | 11:09    Marek

Sendy, Jardo, díky.

Jarda: Možná je to tím, že sám se ubírám - ne snad úplně jiným směrem, ale zase o kus jinam...
1.6.2011 | 10:46    Sendy

Člověk musí asi ujít kus cesty, něco odžít, aby mohl napsat takovouhle báseň. Ovšem, ne každý, kdo má odžito, to umí. To se tě ovšem netýká.
1.6.2011 | 9:11    Marek

Doremifa, Vorona, JC: díky.

JS Senior: Tak jest, v tomto případě přátelství přetékalo v lásku, láska v přátelství...
1.6.2011 | 8:54    JC senior

"Jen z hlubokého přátelství jsou nejsilnější oběti"

Tato jediná věta mi stačila k dlouhému zamyšlení nad celým dílem. Pak jsem slovo "přátelství" vyměnil za slovo "láska"
***
1.6.2011 | 8:14    Doremifa

...poezie jako hrom. Výrazově úsporná a osahově narvaná. Nelze se k ní nevrátit.
1.6.2011 | 6:44    Marek

Děkuju, že jsem směl prožít věci, co mi umožnily napsat tenhle text...
|<  01   02  >|