Hřivnaté slunce zvolna žene
průsvitný chladný ranní tyl
jsi jako zlatobýl
voňavá medonosná čepel
 
po noci letitých dešťů
prach sedne na knihu a brýle vedle postele
 
Budíš mě
mé oblíbené achaltekinské nebe
 
jsi jako strach
jenž se konečně nenaplní
 
tvé hřívy se ránem
vlní vlní vlní