Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Křik
Zarputile mlčím
jen oči neslyšně šeptají
slova, která se bojím vyslovit
zatímco mé srdce
teď hlasitě kříčí
chci tě
Léta Páně 2011, dne 8.4. věnováno autorem Milan
  
20.2.2012 | 12:25    Jenny

pocitová nesmělost a vyznání, hezký :-)
10.2.2012 | 13:01    Jan Hornicek

ticho - křik. Jdeš od jednoho k druhému docela přesvědčivě. Chybí mi tomu malinko básnický přesah, že bys třeba prozdradil o světě něco víc, než jen, že se chceš vyslovit. ale jinak dobrý
12.4.2011 | 15:25    rezka

nemlč
nekřič
popadni ji do náruče
vono jí to dojde..:*
8.4.2011 | 16:48    Dota Slunská

Trefné a bez obalu. :)
8.4.2011 | 16:17    Indigo

Stav před vyznáním, ke kterýmu ani nemusí dojít. Způsobem podání mne příliš nezaujal. Nicméně, pokud je ten křik aktuální, přeji Ti aby to dopadlo.:)
8.4.2011 | 8:34    labuť

To, k čemu potřebují ženy tisíce slov, jsi dokázal shrnout v tom málu řádků a výstižně!
8.4.2011 | 1:24    Špáďa

Moc dobře ten pocit znám. Elegantně vystiženo.

Zprvu mne vyrušilo seskupení slov se stejným základem — slova … vyslovit, ale samotného mne v jednu v noci nenapadá nic lepšího (vytasit ?). Jo, určitě ti to tam sedí dobře…