křehký čas ve znamení sovy...
ten doušek vychutnám si rád
měsíce než zarputilý ovál
frankovku dosud neuschoval,
z psaníček touhy stavím hrad
žel, je celý papírový

Když nás Touha navštěvuje, je to důvod k radosti, když ji nemáme čím zahnat, je to důvod ke smutku… a když z toho smutku vznikne pěkná báseň, je to přece jen důvod k radosti :)!

člověk úplně cítí ten doušek večera na jazyku...

Jiří, velmi zdravím...a žasnu...jak volně umíš psát

Špáďo, Tvé tečky jsou krásným nezkrácením rytmu, bezva!!!

Doty koment vždy velmi pozorně čtu!!! A těší mne velmi zase po pár měsících setkání s Labutí

Cindo, moc děkuji za radost, nuž chystám se na druhou...textů i obrázků je hodně...ale ještě chvíli budu na "výsledku" pracovat

Jarouš asi nevěřil, že nekecám...a doufám, že dobrý.
A ku jeho básňovýmu komentáři: jen dobře, že napsal něco o zaseklý desce, to jsem se Vopravdu radovala, anýbrž onen rytmus zaseklej tam právě měl správně bejt!!!
Díky Jarouši

křehký svět
touha na politém soumraku

a někde tam
tě najdu...

Kdo ve své touze spočine dlouze,
bojí se pouze, že bude blouzen, (?)

a čeká na z mraků frankovku
jako na spásnou bankovku… ;-)
__________________________

A co kdybych tu tvou touhu trochu zkrátil… třeba takhle?:

„a dlouhá, dlouhá, … touha“

...a to vůbec nevadí, že nesedlo, to bude možná tím, že nesedlo;-)

"rozlitá frankovka do mraků" :+
Slovo "dlouhá" mi k touze nesedlo. Míša

Skvěle by mi pásla do večerní nálady teplého léta. Je v ní vše a tak krásně skryto.

Touha dlouhá až na vášeň. Bohatost emocí za úsporou slov. To je tvé umění.

Mám ty tvoje drobotiny moc ráda. Umět se několika slovy vyjádřit je pro mne, pro ukecanou babu, neuvěřitelně přitažlivý a nedostižný. A frankovka do mraků, ta mě dostala.
Co zase nějaká knížečka, bude?