Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
Hodiny
Přesýpat zrna písečná
uvnitř všech těl ze skla,
až dosypou se,
pomlka jakoby tleskla.
Svět nohama vzhůru
z kůry si loďku vyřeže,
a pluje, a pluje, a pluje.
Pouští se dopouští krádeže.
Zlá, prachová zrna netečná
uvnitř těl bez vteřin,
až dosypou se,
zkamení moře od čeřin.
Obrácený svět naruby,
růží náruživý v klání.
Hodiny čiré, hodiny skleněné:
neměřte milování


Léta Páně 2011, dne 1.9. věnováno autorem mirkah
  
4.9.2011 | 21:12    Hypnos

a měřej, potvory, měřej
2.9.2011 | 20:26    newivo

Čas nemá slitování.
2.9.2011 | 15:02    Špáďa

Byť ČAS v nich zrnka přesýpá
a baňky s nimi převrací,
přesto jen stále ubývá
a více se k nám nevrací.
2.9.2011 | 14:48    Marek

To přesýpání z básně na mě promlouvá...
1.9.2011 | 19:33    Dota Slunská

Lidi mají tendence měřit neměřitelné, popisovat nepopsatelné, vysvětlovat nevysvětlitelné. Nejprve jsem se kochala, do kolika originálních nápadů dokážeš zrnka písku s časem vtělit, ale závěr, ten mě zcela vrhl v úžas.
1.9.2011 | 18:42    JC senior

hodiny čiré, písek a kámen
jedno velké zrnko brzdí
v pomlkách prach ze souhvězdí,
povstanem či nepovstanem?
1.9.2011 | 18:25    Tessa

Omnes vulnerant, ultima necat...Všechny zraňují, poslední zabíjí...
Snad hodiny osýpané tvými hodinami takové nejsou... i když... kdoví