první dva řádky, jak už tady psali ostatní, jsou hezký
hezký ve smyslu básně, je to takovej úvod, kterej navozuje pokračování v tom duchu básní, nicméně tvůj konec je prostě smutně lidskej
ačkoliv je konec nelogickej, celé sdělení chápu jako prozření.

úsměvů víc než láska snese - dobrý. Na deprese už nedobrý. Klišé co dneska každej používá, ačkoli málokdo nějakou depresi zažil. Jak kdyby si to slůvko hrálo na velkou paní a ta se tam nehodí.

Bojím se pomyslet na to, čí úsměvy to jsou...

Píšeš dobře, protože poezii kolem sebe vnímáš a navíc máš i dar ji vyjádřit slovem.

Ještě bys měla být maminčina holčička...

Zde musím, zcela vyjímečně, souhlasit s Jardou. Vystihl to přesně. Dva první řádky jo, ale pak už jsem se v textu ztratila. Míša

pálí tak, že až pod kůži nooB)

:)
možná je to pořád lepší, než kdyby studěla:)

to podepíšu a mohly by si z tebe někteří autoři vzít příklad, jak se díváš na kritiku,wow

a báseň? začátek jak šlehnutí, ostatní už jen ?pálí..

rozumim tomu. ona by pak kritika a vůbec názor na věc byly o ničem, kdyby se nehrálo na upřímnost.
děkuju, něco málo už sem o ní slyšela. ráda si ji poslechnu. :)

něco mezi vztekem a sebelítostí. nemělo to být moc výrazné, spíš jenom tak "hej já sem tady a tys mi ublížila"
stejně dík.