Děkuju za zastavení. :)

Skvěle popsaný pocity a vypsaná hořkost. Člověk o tom ví, že to takhle je, ale prostě se se lží kolem sebe nějak odmítá vyrovnat, přijmout takovou realitu... ne, slušnej a přímej člověk prostě do dnešního světa fakt nepatří.

Ta první sloka mě zavedla kamsi do sklepa na literární čtení a viděl jsem atmosféru a slyšel kocovinu sklenic, druhá sloka mě pak přenesla kamsi blíž k pocitům autora...

Děkuju za zastavení.
Nevím, co mám v krvi, ale jsem ráda, že to někdo čte! A zrovna tady.

Zvláštní, ještě se mi asi nestalo... úvod je dost nahlas (ale nekřičí), avšak plynule snižuje volume (tón o svíci) a v závěru už ho téměř neslyšno, tak ho jen čtu. To mě velmi zaujalo, hm.

Zpracování nedovedu posoudit, nejsem na poezii, ale obsah hovoří... Mnoho lidí prožije svůj život ve lži.

Dílo má nadějný potenciál, pohříchu ne úplně využitý. Ticho bušící tamtamem do bubínků, to by měl být signál k vzepětí, k přeskoku Taxisu a ne vzlyk polnice troubící k ústupu.

...báseň potěší, obsah zabolí - toť poezie

Děkuju. No, ona je vlastně celá taková otřískaná.. :)

Rozčarování, zklamání, návrat od My k Já a Ty. Působivé. Snad jen tóny ticha a refrén lži jsou sousloví trošku básnicky otřískaná...