|
Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
|
|
(malá zpráva ze světa bez tebe)
nevědět o stesku – - taková nevinnost bude zlá a je v ní zrada co se neodpustí a bolest co se nepřizná
Léta Páně 2011, dne 24.5. věnováno autorem
irem
|
|
|
|
|
|

|
|
Promyšleně poskládané, melodie dodává kýženého efektu. Potom nic než jen zpráva z prožívaného, nesčetněkrát opsaná nejenom životem,ne však moudře, na tomto místě pak lehce nadprůměrně.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Přiznám se, že tahle mě tu v skutečně vzala. Nevědět o stesku jako necítit nebo nevidět všechno, co jsme. Stesk se nedá skrýt a ten, kdo zná naše srdce, tomu už vůbec nemůže uniknout. A zamlčení? Mrazivá krutost.
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
skácelovské :-) líbí se mi moc
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
V Tvých čtyřech řádcích je opravdu hodně a nebýt komentářů nade mnou, kdoví, zda bych se tak intenzivně nad nimi zamýšlel... Připomíná mi to přísloví, zveršované moudro některého z civilizačně starších a tudíž zkušenějších národů...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
.zaujala ma istá protikladnosť v druhom verši..popravde, ešte stále si ju v sebe rozkladám na drobné
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Zajímavé. Nejdřív jsem chtěl napsat, že tahle slova mi přijdou prázdná a nijak na mě nepůsobí. Četl jsem znovu - a už ten první řádek: "nevědět o stesku" se mi začal zarývat pod kůži s tím, že nevědí, co činí... Má to co říci, i takto...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Víš, mně by docela zajímalo, jak/jestli ten text nějak působí jen tak, vytržený ze svého kontextu. Jestli něco dokáže říct a probudit sám o sobě.
Tady máš to pod pomlkou, chceš-li, ale nevím, zda to něco zjednoduší:
... tehdy jsem si poznamenala, že právě tím dnem se zastavil jeden ze směrů času – ten tvůj. Tolikrát předtím po nocích, když jsem nemohla spát a přála si ať se ti proboha zdá něco i za mě jsem se bála, že pokud zemřeš, zůstanu uvězněná ve tvých snech. Ty jsi uvězněný v mé paměti, zamrzlý v čase, který ti kdovíkdo vyměřil a asi ti tam je těsno. Cítím se kvůli tomu provinile a znovu se učím nevědět, co bych vědět neměla a když někdy prší chodím po městě a u každé sochy se ptám jestli i jejich tvůrce věřil, že právě tím jediným chybným úděrem jim dá duši. Jako ten náš. Ještě žádná mi nepadla k nohám a možná by se to dalo považovat za kladnou odpověď, i když si myslím, že to by byla příliš snadná katarze ...
|
|
|
|
|
|
|
|

|
|
Poslední řádek jsi měla v konceptu díla bílý a on v publikovaném textu zanikl. Zatím jsem ti ho přebarvila na nejsvětlejší viditelnou barvu, co se mi ve vzorníku líbila. Najdi si tam nějakou, co by odpovídala tvým pocitům a napiš mi do SZ, jak to chceš upravit, udělám to, pochopitelně tak, jak si vybereš.
|
|
|
|