Hostů OnLine:
Členů OnLine:
Registrovaných členů:
Právě přihlášení:
(malá zpráva ze světa bez tebe)
nevědět o stesku –
- taková nevinnost bude zlá
a je v ní zrada co se neodpustí
a bolest co se nepřizná
Léta Páně 2011, dne 24.5. věnováno autorem irem
  
26.5.2011 | 8:10    Indigo

Promyšleně poskládané, melodie dodává kýženého efektu.
Potom nic než jen zpráva z prožívaného, nesčetněkrát opsaná nejenom životem,ne však moudře, na tomto místě pak lehce nadprůměrně.
25.5.2011 | 13:01    Dota Slunská

Přiznám se, že tahle mě tu v skutečně vzala. Nevědět o stesku jako necítit nebo nevidět všechno, co jsme. Stesk se nedá skrýt a ten, kdo zná naše srdce, tomu už vůbec nemůže uniknout. A zamlčení? Mrazivá krutost.
25.5.2011 | 9:53    Marcela

skácelovské :-)
líbí se mi moc
24.5.2011 | 18:05    Špáďa

V Tvých čtyřech řádcích je opravdu hodně a nebýt komentářů nade mnou, kdoví, zda bych se tak intenzivně nad nimi zamýšlel... Připomíná mi to přísloví, zveršované moudro některého z civilizačně starších a tudíž zkušenějších národů...
24.5.2011 | 12:56    marta

.zaujala ma istá protikladnosť v druhom verši..popravde, ešte stále si ju v sebe rozkladám na drobné
24.5.2011 | 12:42    Marek

Zajímavé. Nejdřív jsem chtěl napsat, že tahle slova mi přijdou prázdná a nijak na mě nepůsobí. Četl jsem znovu - a už ten první řádek: "nevědět o stesku" se mi začal zarývat pod kůži s tím, že nevědí, co činí...
Má to co říci, i takto...
24.5.2011 | 12:06    irem

Víš, mně by docela zajímalo, jak/jestli ten text nějak působí jen tak, vytržený ze svého kontextu. Jestli něco dokáže říct a probudit sám o sobě.

Tady máš to pod pomlkou, chceš-li, ale nevím, zda to něco zjednoduší:

... tehdy jsem si poznamenala, že právě tím dnem se zastavil jeden ze směrů času – ten tvůj. Tolikrát předtím po nocích, když jsem nemohla spát a přála si ať se ti proboha zdá něco i za mě jsem se bála, že pokud zemřeš, zůstanu uvězněná ve tvých snech. Ty jsi uvězněný v mé paměti, zamrzlý v čase, který ti kdovíkdo vyměřil a asi ti tam je těsno. Cítím se kvůli tomu provinile a znovu se učím nevědět, co bych vědět neměla a když někdy prší chodím po městě a u každé sochy se ptám jestli i jejich tvůrce věřil, že právě tím jediným chybným úděrem jim dá duši. Jako ten náš. Ještě žádná mi nepadla k nohám a možná by se to dalo považovat za kladnou odpověď, i když si myslím, že to by byla příliš snadná katarze ...
24.5.2011 | 11:29    Cinda

Poslední řádek jsi měla v konceptu díla bílý a on v publikovaném textu zanikl. Zatím jsem ti ho přebarvila na nejsvětlejší viditelnou barvu, co se mi ve vzorníku líbila. Najdi si tam nějakou, co by odpovídala tvým pocitům a napiš mi do SZ, jak to chceš upravit, udělám to, pochopitelně tak, jak si vybereš.