Zvláštní, když se probírám Tvými texty.Jako bys měla jedno až dvě zásadní témata,navíc vzájemně propojená, o kterých píšeš neustále v různých nuancích. Každá jednotlivá je pak ojedinělá, ovšem i jako celek. Však střípkem z toho všeho.Trochu mne děsí nikdy nevyčerpatelná témata, co zůstávají, i když nechceš, nebo nemůžeš.
To co píšeš, na mně dneska působí jako dvojsečná zbraň.Na jedné hraně čepele tvoří, na druhé straně hroutí.
A pointa mi nejde dopsat.

Nadprůměrnej text.

Četl jsem a nemám co bych komentoval. Je to báseň. Tečka. Tečka.

ale opravdu k velmi silnému kafi a panáka k tomu

no uf, tak k tomu se budu muset ještě vrátit, až budu mít víc času, toho je ke čtení jen tak při průběhu u pití čaje škoda.

Po ránu docela záhul, ale aspoň že má člověk o čem přemýšlet.

tie prahy...spochybňujú, aj keď sa ich učíme prekročiť
oslovilo

A koukám, asi budeš chtít změnit kategorii, předpokládám...

Tuto báseň jsem četl již na jiném serveru a uřž tam mě oslovila, i když jsem ji nekomentoval.

Oceňuji propojení prologu se samotnou básní, plynulý přechod.

Někdy člověku může přijít život nesmírně krutým, přesto stojí za to mu věřit...