Užil jsem si děvčata váš rozhovor. A možná právě proto, že jsem ne všechny detaily a nuance pochopil. K básni nic psát nebudu, připadám si trochu jako cizinec v tvém světě. (Snad ještě neumírám) Jenže tohle cizincování já mám na těch básních nejradši. Jen tímhle bytím ciznicem se můžeme učit nové světy. Proto čtu poezii.

když pozdvihneš lež na pravdu/
a uvěříš
Ano, sdělení. Kolik je takových, co uvěřili?
A kdo umírá jako první? My, nebo oni?
Díky za inspiraci.

Chytré... Jako vždy.

spustilas ve mě myšlenky typu kam všude chci já sama raději nepatřit a kolik je těch míst, kam bych naopak hrozně moc patřit chtěla...

ja nevim presne o cem to je, ale uz i nazvem a cele to boli

já se ani nesnažím být moudrá, jen napíšu, že se mi líbí

:)

Tím se ovšem mnohé vysvětluje, děkuji za pobavení :D

Říká se, že když začíná řeč, mělo by být předloženo vždy nesporné východisko (všeobecná platnost).Není to vždycky pravda, tím zvlášť, když všechno je jen iluze.

Můj subjektivní pocit ze sdělení vypovídal spíše cosi o pseudofilosoficky vzletném a poněkud přemoudřělém vyjádření činícím si nárok na všeobecnou platnost.

Omlouvám se tedy za naprosté nepochopení.

Ano, a právě to je to sdělení.B-)

Domnívám se, že se mýlíš.

Zejména tvrzení, že harmonie se vyznačuje objektivitou, považuji za značně zavádějící. Stejně tak si myslím, že výrok jsme klamáni básníkem v nás je nejenom paušalizující, ale, a to především, velice neobjektivní.

Nezjevné bývá silnější než zjevné. Ale jestliže se psýcha má vyznačovat harmonií, pak harmonie se vyznačuje objektivitou.Jsme klamáni básníkem v nás, v sobě sami.