LitWeb

Registrace

Kontakt

Hostů OnLine:

Členů OnLine:

Registrovaných členů:

Právě přihlášení:

Zatmění

Zachytil jsem do dlaní
cudně krásné svítání
jako jazyk při líbání
popletené slunko ranní,
vyhlíží svou lásku

Vynoří se z horizontu
v mlžném kouři tahu z jointu
parabolou cesty
měsíce nevěsty
pluje si v odhodlání...

Při každičkém zatmění
ruku v ruce
měsíc, slunce
na okamžik spojeni

Přesto navždy sami...

Léta Páně 2011, dne 26.4. věnováno autorem Marcone

Kategorie: Poezie ostatní


	27.4.2011 \| 19:51 Dota Slunská

			Horizontu - jointu je bezvadná novinka!

	27.4.2011 \| 18:33 Indigo

			A i když nemohu zrovna říci, že by tento druh děl byl můj šálek kávy, rozhodně nejzdařilejší text z toho, co jsi doposud vložil.

	27.4.2011 \| 16:07 Špáďa

			Ve verši pluje si v od-hodlání se mi v naznačeném místě roztrhnul rytmus. Jinak velice příjemná záležitost…

	27.4.2011 \| 14:10 Marcone

			Tesso,to předchozí není reakce na tvůj koment,kterýž mě potěšil,protože pokud je znát pokrok,jsem rád. To,že jsem se tu dobře nezapsal myslím tak,že jsem nejspíš urazil někoho svými re-reakcemi na komenty.Zakládat kvůli tomu vlákno nebudu,ale......omluvám se,pokud jsem někoho vyprudil.

	26.4.2011 \| 21:31 Marcone

			Jsem se tady asi moc dobře nezapsal...........:-)))

	26.4.2011 \| 16:40 Tessa

			Porovnám-li tuhle a tvé předchozí básně, musím konstatovat pokrok, pokud jde o formu. Má plynulý rytmus, nic tu nedrhne a celkovým vyzněním mi připomíná závěrečnou scénu z filmu Jestřábí žena, kdy se díky zatmění mohou milenci stižení kletbou konečně setkat v lidské podobě.