Všechny smysly vybouřené,
Tolik věcí, co chci
Tolik věcí, co miluji,
Po čem toužím,
O čem sním.
Tu mě žádáš o pomoc,
pomoct cítím za svou povinnost,
jsem tu pro celý svět – pro tebe,
pro tebe, i pro tebe –
na mne nezbylo nic.
Kdo je tu pro mne? Volám bez slova,
Volám do noci,
Volám do ticha,
Do tmy, do mořských vln, do vzduchu, do pěny, do ranních mlh.
Odpovědí ticho – řeka šumí nedaleko,
Každá její vlnka
Přehoupne se přes druhou,
Přikrývá jí pod svou hladinou,
Ty tu jsi pro mne,
Řeko temná,
Řeko rychlá, řeko tichá, němá, slepá
A bosé moje nohy, na tvém kraji,
Nejistě tam přešlapuji,
Je tma a nikdo na dohled:
(Pro tebe, pro tebe, i pro tebe)
A jsem tu sama teď
Na mou bledou pleť kapky vody z řeky rozbouřené
Dopadají kap kap kap a pak:
Přijďte někdo, tak prosebně volám
nikdo tu není pro mě však
potřebuji větve vrby, tvoje uši,
Volala jsem tedy, byli jste hluší,
Stačí jeden krok –